V dubnu 2016, tedy před devíti lety, se v Moskvě konal pochod ruských extremistických nacionalistů u příležitosti tzv. Dne ruského národa. Tato akce, organizovaná malou skupinou radikálů, byla doprovázena skandováním agresivních hesel, jako například: „Naše MiGy přistanou v Rize, naše tanky budou v Praze!“ Účastníci pochodu dále volali po rozšíření ruského území o města jako Minsk, Kyjev, Tallinn, Varšava, Berlín či Istanbul.
Podle serveru Lidovky.cz šlo o nepříliš početnou skupinu nacionálních bolševiků, kteří se vybavili vlajkami a megafony, aby mohli šířit své extremistické názory. Pochody se neomezily pouze na Moskvu, ale proběhly také v dalších ruských městech, jako jsou Petrohrad, Volgograd, Rostov na Donu, Nižnij Novgorod a Kazaň.
Tato událost byla tehdy zaznamenána a zveřejněna na ruském webu Grani, přičemž videozáznam ukazuje několik desítek lidí pochodujících ulicemi Moskvy a skandujících výše zmíněná hesla. Podle ukrajinského webu Varota šlo o extrémní nacionalisty, kteří vyjadřovali své územní ambice a nespokojenost s tehdejší anexí Krymu, považujíc ji za nedostatečnou.
V současnosti se však toto video z roku 2016 znovu objevilo na sociálních sítích, konkrétně na platformě X, kde je šířeno bez uvedení původního kontextu a data. To může vést k mylnému dojmu, že se jedná o aktuální událost, což zdůrazňuje důležitost ověřování informací a kontextu při konzumaci obsahu na sociálních médiích. Je nezbytné si uvědomit, že video zachycuje událost starou devět let a neodráží současnou situaci.
Přesto však poukazuje na dlouhodobě přítomné extremistické tendence v ruské společnosti a jejich potenciální vliv na mezinárodní vztahy.
Kontext a hlubší souvislosti: Nacionalismus a imperiální nostalgie v Rusku
Záběry z dubna 2016, které se v současnosti šíří na sociálních sítích, odhalují více než jen výstřední pochod extremistů. Jsou odrazem hlubších nálad a ideologických proudů, které v ruské společnosti rezonují dlouhodobě – a které ruský režim často využívá ve svůj prospěch.
Ultranacionalismus, ačkoli zůstává okrajovým jevem, má v Rusku své pevné místo. Není běžnou součástí každodenního života většiny občanů, avšak v momentech politického napětí nebo vojenské konfrontace získává na hlasitosti. Státní propaganda často využívá nacionalistickou rétoriku k upevnění vnitřní jednoty a k ospravedlnění zahraničněpolitických kroků. Motiv „návratu k velikosti“ – ať už formou historického odkazu na Sovětský svaz nebo carské impérium – je účinným nástrojem mobilizace.
Mnoho Rusů cítí nostalgii po Sovětském svazu. Ne nutně kvůli touze po návratu k totalitě, ale spíše kvůli ztrátě postavení supervelmoci, které SSSR kdysi měl. Vnímání rozpadu Sovětského svazu jako „největší geopolitické katastrofy 20. století“ – jak jej formuloval Vladimir Putin – silně rezonuje především u starších generací, ale i u části mladších obyvatel, kteří vyrostli na oficiálním výkladu moderní historie.
Orientace bývalých sovětských satelitů – včetně Česka – na Západ, Evropskou unii a NATO je vnímána Kremlem jako ohrožení sféry vlivu. Tato ztráta kontroly nad „blízkým zahraničím“ je nejen bezpečnostním, ale především psychologickým a ideologickým problémem pro současnou ruskou elitu. V tomto světle nejsou hesla jako „Naše tanky budou v Praze“ pouze výstřelky extrémistů, ale také výrazem hluboce zakořeněné imperiální frustrace.