Odpor proti plánovaným větrným elektrárnám na Orlickoústecku se v posledních dnech stal součástí širší debaty: nakolik je spontánní a lokální – a nakolik je živen argumentačními vzorci, které dlouhodobě kolují v prostředí proruských dezinformačních zdrojů. Seznam Zprávy popsaly, že se v kampaních proti větrníkům vedle místních obyvatel objevují i aktéři používající narativy typické pro dezinformační scénu a že do českých obcí od loňska častěji zajíždějí také slovenští protivětrní aktivisté.
Jako konkrétní příklad Seznam Zprávy zmiňují Velkou Skrovnici u Ústí nad Orlicí, kde podle citované analýzy Deníku Referendum a Investigativního centra Jána Kuciaka měla veřejná debata (na níž vystoupila slovenská komunální politička Katarína Ondrušová) přispět k obratu nálady v obci a následnému ústupu zastupitelstva od jednání s investorem. Deník Referendum tento „přeshraniční“ rozměr odporu rozebírá detailněji: popisuje síť kolem webu Zapravdu-sk (Daniel Máčovský) a působení Ondrušové na besedách v ČR, včetně šíření tvrzení o „infrazvuku“ a dalších zdravotních dopadech, které bývají v odborné literatuře sporné nebo neprokázané.
Zároveň ale platí, že odpor proti větrníkům nemusí automaticky znamenat „proruskou operaci“. I Seznam Zprávy v textu připouštějí legitimní rovinu – větrníky (často přes 200 metrů) jsou v krajině výrazné a část veřejnosti je odmítá primárně z estetických a krajinářských důvodů; problém nastává, když se k tomu začnou nabalovat „jakékoliv dostupné argumenty“ ze sociálních sítí, včetně vyložených strašáků (např. „sekačky na ptáky“, tvrzení o masivních zdravotních účincích apod.).
Podstatná je i další rovina: komunikace investorů a obcí. Orlický deník ve svém článku k Orlicku výslovně zpochybňuje zjednodušenou tezi, že „za změnou nálady“ stojí primárně vystoupení jediné slovenské aktivistky; zároveň upozorňuje, že místní debatu mohly víc ovlivnit sporné či zavádějící informace o projektu (například vizualizace a práce s měřítkem), které následně nahrály nedůvěře. To je důležitý korektiv: dezinformační rámce se nejlépe chytají tam, kde je informační vakuum, nekonzistence v datech nebo pocit, že se „něco tlačí shora“.
Deník Referendum navíc ukazuje, že protivětrná mobilizace se v regionu neodehrává ve vzduchoprázdnu: do tématu vstupují i celostátní politici a spory kolem tzv. akceleračních zón (které mají urychlovat povolování OZE v předem vytipovaných oblastech). DR tvrdí, že část politických výroků přispívá k šíření nepřesností a zbytečné panice (např. strašení, že zóny umožní větrníky „uprostřed obcí“), což pak zvyšuje ochotu veřejnosti věřit nejtvrdším tvrzením z antivětrných kampaní.
Co z toho plyne pro čtenáře a pro obce? Za prvé: je fér oddělovat legitimní lokální námitky (krajinný ráz, konkrétní umístění, kompenzace, proces EIA, hlukové limity) od tvrzení, která se opakují napříč zeměmi jako „copy-paste“ (infrazvuk jako prokázaný zabiják, plošná devastace přírody v širokém okruhu, apod.). Za druhé: pokud do debaty vstupují „putovní“ aktivisté a weby napojené na ekosystém konspiračních a proruských narativů, je to relevantní informace – ne proto, aby se nálepkovalo celé hnutí odporu, ale aby bylo jasné, odkud se některé argumenty berou a proč mají podobný slovník v různých obcích.
A za třetí: nejúčinnější prevencí proti dezinformacím není moralizování, ale tvrdá transparentnost – srozumitelná data, férové vizualizace, otevřené modely dopadů a poctivě vedený proces, který minimalizuje pocit manipulace. Pokud tohle selže, vzniká prostor, který ochotně zaplní „obchodníci se strachem“ – ať už jsou místní, nebo importovaní.