Na sociálních sítích se šíří příspěvek Vlastimila Veselého, který upozorňuje na propojení letošního sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu s festivalem Meeting Brno. Text uvádí veřejné dotace, prezidentskou záštitu, městské firmy, evropské fondy i jména některých hostů festivalu. Část těchto údajů je pravdivá. Problém však není jen v jednotlivých faktech, ale především v celkovém vyznění: příspěvek vytváří dojem, že veřejné peníze proudí do podezřelé politicko-neziskové sítě, která má krýt sudetoněmeckou agendu. Takový závěr ale z dostupných informací nevyplývá.
Faktické jádro příspěvku existuje. Meeting Brno skutečně pozvalo sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení do Brna a prezident Petr Pavel udělil festivalu záštitu. Podle iROZHLASu Hrad uvedl, že Pavel udělil záštitu festivalu Meeting Brno už potřetí a že projekt chápe jako prostor pro dialog, sdílení příběhů a historických zkušeností. Důležité je ovšem dodat, že jde o záštitu festivalu jako celku, nikoli o politický souhlas se všemi výroky nebo postoji jednotlivých hostů.
Pravda je i to, že Meeting Brno dostává veřejnou podporu. Zavádějící je ale způsob, jakým je v příspěvku pracováno s částkami. Město Brno schválilo spolku Meeting Brno dotaci 9 milionů korun, jenže nikoli jako jednorázovou podporu letošního sjezdu. Podle materiálu města jde o víceletou dotaci na roky 2025–2027, tedy 3 miliony korun ročně na projekt Meeting Brno.
Podobně je tomu u Jihomoravského kraje. Veřejně dostupná smlouva uvádí podporu projektu „Festival Meeting Brno 2025–2028“ a roční dotaci, která se čerpá v jednotlivých kalendářních letech. Částka 6 milionů korun tak neznamená, že kraj letos poslal 6 milionů na sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Přesnější formulace je, že kraj uzavřel víceletou podporu festivalu Meeting Brno, rozloženou do několika let.
Příspěvek také jmenuje některé hosty programu. I zde je část tvrzení dohledatelná: program Meeting Brno uvádí například Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou, Boba Kartouse, Markétu Pekarovou Adamovou, Martinu Viktorii Kopeckou nebo Markétu Bekovou. Samotná účast těchto lidí na debatách ale není důkazem nekalého jednání. Program festivalu lze samozřejmě politicky kritizovat, stejně jako lze kritizovat rozhodnutí pozvat sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu do Brna. Jenže něco jiného je kritika programu a něco jiného je naznačování skryté sítě na základě vybraných jmen.
Právě v tom je hlavní manipulační prvek příspěvku. Text používá techniku „viny spojením“: vedle sebe klade pojmy jako veřejné peníze, LGBT aktivismus, boj proti dezinformacím, bývalí vládní politici, neziskovky, evropské fondy a sudetoněmecký landsmanšaft. Čtenář má získat pocit, že dohromady odhaluje něco podezřelého. Ve skutečnosti ale z toho, že někdo vystupuje na festivalu, moderuje debatu nebo pracuje v neziskové organizaci, neplyne, že se podílí na nějakém skrytém politickém projektu.
Podobně problematická je formulace, že sněm je „součástí každoročního festivalu Meeting Brno, který pořádá stejnojmenný spolek za štědré dotace“. Sama o sobě není nepravdivá, ale bez kontextu sugeruje, že veřejné dotace byly poskytnuty právě kvůli sjezdu SdL. Dostupné dokumenty však ukazují, že dotace byly schváleny jako víceletá podpora festivalu Meeting Brno. Tvrzení, že tím město nebo kraj přímo „financují sudetoněmecký sněm“, by vyžadovalo přesnější doklad o konkrétním rozpočtu akce, nikoli jen odkaz na obecnou víceletou podporu festivalu.
Příspěvek navíc nepracuje neutrálním jazykem. Výrazy jako „procenzurní skupina“, „nepohodlné weby“, „progresivističtí politici“ nebo náznak, že se účastníci „nesmířili“ s výsledkem voleb, nejsou ověřitelnými fakty, ale hodnotícími nálepkami. Takový jazyk má čtenáře emocionálně nasměrovat: festival nemá být vnímán jako kulturně-společenská akce s kontroverzním bodem programu, ale jako součást nepřátelského politického bloku.
To neznamená, že Meeting Brno, jeho financování nebo pozvání Sudetoněmeckého landsmanšaftu nemají být předmětem veřejné debaty. Naopak: u akcí podporovaných z veřejných rozpočtů je legitimní ptát se, za co přesně peníze jdou, jaký je program, kdo rozhodoval o podpoře a jaké smlouvy byly uzavřeny. Stejně legitimní je nesouhlasit s tím, že se sjezd SdL koná právě v Brně. Kritika však má stát na přesných údajích a jasně oddělených faktech, nikoli na skládání podezřelého obrazu pomocí náznaků a ideologických nálepek.
Verdikt je proto následující: příspěvek obsahuje řadu pravdivých nebo částečně pravdivých údajů, ale jejich interpretace je zavádějící. Veřejné dotace existují, ale jsou víceleté a vztahují se k festivalu Meeting Brno jako projektu. Prezidentská záštita existuje, ale je udělena festivalu jako celku. Uvedení hosté v programu skutečně figurují, ale jejich účast sama o sobě nedokládá žádnou „síť“ ani nekalé financování. Hlavní problém příspěvku je v podkresu: z běžně ověřitelných faktů skládá obraz něčeho skrytě špatného, aniž by pro tento silný závěr předkládal odpovídající důkazy.