Berounský zastupitel Luboš Zálom (Svobodní) a portály jako Parlamentní listy nebo Pravý prostor tvrdí, že dokument Robina Kvapila Velký vlastenecký výlet není skutečným dokumentem, ale manipulativním „dokudramatem“. Podle nich měli protagonisté nebýt autentickými „dezoláty“, ale najatými komparzisty, kteří údajně hráli role napsané scénáristou. Jako příklad uvádějí postavu Petry, která měla být dlouholetou komparzistkou a později se cítila zneužitá.
Tento výklad dobře zapadá do rétoriky části politické scény, která tvrdí, že kritika proruských postojů nebo odmítání klimatických opatření je systematicky potlačována. Film je tak označován za propagandu, která má účelově stigmatizovat občany s jiným názorem. Problémem však je, že toto tvrzení stojí převážně na dojmech a nedoložených obviněních. Žádný konkrétní důkaz o tom, že by tvůrci obsadili placené herce, zatím zveřejněn nebyl.
Podíváme-li se na recenze zkušených filmových kritiků, obraz je zcela jiný. Novinky.cz píší o „sondě do hlubin dezolátovy duše“ a podrobně popisují chování tří protagonistů – zahrádkáře Iva, farmáře Nikoly a Petry, absolventky Husitské teologické fakulty. Kritici nevnímají tyto postavy jako herce, ale jako reálné lidi se svými postoji. Stejně tak Seznam Zprávy uvádějí, že šlo o účastníky nalezené prostřednictvím inzerátu, kteří se dobrovolně vydali na Ukrajinu, aby konfrontovali své názory s realitou války.
Zkušení kritici se soustředí na jiné problémy: na etiku celého experimentu, na to, zda má smysl převážet skupinu „dezolátů“ na frontu, a na to, že výsledný film působí jednostranně či moralizujícím dojmem. Kritika míří k tomu, že film neposkytuje skutečný dialog a může příkopy spíše prohloubit. Nikdo z renomovaných kritiků ale nezpochybňuje autenticitu samotných účastníků.
Pokud tedy vyvažujeme tvrzení politicky motivovaných webů na jedné straně a recenzí zkušených filmových publicistů na straně druhé, váha důvěryhodnosti je zřejmá. Parlamentní listy a Pravý prostor opakovaně publikují nepodložené spekulace, které rezonují hlavně v kruzích odpůrců „mainstreamu“. Oproti tomu recenze Novinek, Seznamu či Totalfilmu vycházejí z přímého sledování filmu, z rozhovorů s tvůrci a z odborné zkušenosti s dokumentárním žánrem.
Závěr je tedy jasný: zatímco tvrzení o „komparzistech“ je spíše součástí konspiračního rámce, skutečné recenze ukazují, že Velký vlastenecký výlet sice může být diskutabilní sociální experiment a dokument s výrazným autorským vedením, ale nikoliv hraný film s najatými herci.