Na sociálních sítích se opakovaně objevuje tvrzení, že v 11. a 12. století bylo na území dnešní České republiky běžné sklízet dvakrát ročně, vinná réva se pěstovala až v 600 metrech nad mořem a podle paleoklimatologů byla průměrná roční teplota „o 1,4 °C vyšší než dnes“. Příspěvky tím zpravidla naznačují, že současné oteplování není nic mimořádného. Jenže v této podobě jde o zavádějící směs skutečných historických poznatků, nepřesných interpretací a nedoložených čísel.
Pravdivé jádro spočívá v tom, že Evropa zažila období označované jako středověká klimatická anomálie, dříve také středověké klimatické optimum. Neznamená to ale, že by šlo jednoduše říci: „tehdy bylo u nás tepleji než dnes“. IPCC ve starším souhrnu k posledním dvěma tisícům let uvádí, že nejteplejší období před 20. stoletím pravděpodobně spadalo mezi roky 950 a 1100, ale odhady pro severní polokouli je kladly asi 0,1 až 0,2 °C pod průměr let 1961–1990 a výrazně pod úrovně pozorované po roce 1980. Novější studie v časopise Nature navíc upozorňuje, že předindustriální teplá a studená období nebyla globálně prostorově jednotná, zatímco současné oteplování má mimořádně rozsáhlý a synchronní charakter.
Problémem je zejména údaj „o 1,4 °C tepleji než dnes“. Výrok neříká, vůči jakému „dnešku“ je teplota vztažena: vůči začátku 20. století, normálu 1961–1990, normálu 1991–2020, nebo vůči posledním rekordně teplým rokům? To není detail, ale zásadní metodická otázka. Pro srovnání: rok 2024 měl podle ČHMÚ v Česku průměrnou roční teplotu 10,3 °C, tedy o 2,0 °C více než normál 1991–2020, a stal se nejteplejším rokem na území ČR v řadě od roku 1961. Rok 2025 byl sice teplotně normální, ale i ten měl průměrnou roční teplotu 8,8 °C. Bez jasné metodiky, zdroje a referenčního období je proto tvrzení o „1,4 °C nad dneškem“ nepoužitelné.
Podobně je to s tvrzením o „dvou sklizních ročně“. Historické jádro skutečně existuje. U Ibráhíma ibn Jákúba, cestovatele 10. století, se objevuje zpráva, že Slované seli v létě a na jaře a brali dvojí sklizeň, přičemž největší část sklizně tvořilo proso. To ale není důkaz, že by v českých zemích v 11. a 12. století běžně dozrávaly dvě plnohodnotné úrody obilí ročně v moderním smyslu. Může jít o kombinaci jařin a ozimů, o specifické plodiny, zejména proso, nebo o odlišné dobové chápání zemědělského roku. Používat tuto historickou zmínku jako důkaz výrazně teplejšího klimatu je zkratka.
Ani tvrzení o víně v 600 metrech nad mořem není dobrým důkazem. Vinařství má v českých zemích dlouhou tradici: Národní vinařské centrum připomíná rozšíření pěstování révy od dob Velké Moravy a doklady vinic v Čechách a na Moravě už ve středověku. Zároveň ale dostupné přehledy mluví především o šíření vinic v nejteplejších místech Čech a Moravy. Dnešní nejvýše položená registrovaná vinice na Zbirohu se uvádí v nadmořské výšce 540 metrů; existence ojedinělých vyšších výsadeb neznamená, že pěstování révy v 600 metrech bylo ve středověku běžné a klimaticky srovnatelné s dneškem.
Celý narativ tedy stojí na manipulativním posunu. Středověké teplé období existovalo, ve střední Evropě mohlo mít významné regionální dopady a v historických pramenech najdeme zmínky o zemědělství i vinařství. Z toho ale nevyplývá, že dnešní oteplování je běžný návrat do středověku, ani že v českých zemích tehdy bylo prokazatelně o 1,4 °C tepleji než dnes. Korektní závěr zní: příspěvek bere reálné historické střípky, vytrhává je z kontextu a používá je k bagatelizaci současné klimatické změny.
Verdikt: Zavádějící.
Středověká klimatická anomálie je reálný jev, ale tvrzení o Česku „o 1,4 °C teplejším než dnes“, běžných dvou sklizních a vinicích v 600 metrech není v této podobě doložené.