Známým narativem dezinformační scény podporující Rusko je poukázání na to, že válka na Ukrajině prý nezačala v únoru 2022, ale před osmi lety. V roce 2014. Tentokrát dezinformátorům výjimečně dáváme za pravdu. Problém totiž byl, že západ 8 let víceméně přihlížel zabíraní ukrajinského území Ruskem. Zabraní Krymu, nebo vyhlášení separatistických republik totiž nebyla žádná občanská inciativa lidí, ale od počátku operace podporované Ruskem.
Proruské nepokoje na Ukrajině probíhají od začátku roku 2014 zejména v převážně rusky mluvících oblastech a městech na jihovýchodní Ukrajině jako pokračování celoukrajinské krize. Pod názvem Antimajdan probíhaly nejprve jako proruská a projanukovyčská reakce na proevropské a protijanukovyčské hnutí Euromajdan. Po sesazení Viktora Janukovyče z postu prezidenta Ukrajiny ale získaly tyto nepokoje na síle na Krymu, kde došlo k jeho anexi Ruskem. Odtržení Krymu následně posílilo separatistické tendence i v dalších regionech jihovýchodu Ukrajiny.
Proruští separatisté v Doněcké a Luhanské oblasti v roce 2014 obsadili vládní budovy a po ruské anexi Krymu prohlásili regiony za nezávislé lidové republiky. O té doby bylo v bojích mezi proruskými separatisty a ukrajinskými silami zabito více než čtrnáct tisíc lidí. Uprostřed bojů bylo v roce 2014 nad východní Ukrajinou sestřeleno malajsijské dopravní letadlo. Při šokující události, která vrátila tamní konflikt na světovou scénu, zahynulo všech 298 lidí na palubě. Mezinárodní vyšetřovatelé dospěli k závěru, že raketu dodalo Rusko a byla odpálena z oblasti kontrolované proruskými separatisty.
Válka s Ruskem pro Ukrajince tak začala už útoky proruských separatistů v dubnu 2014. „Přestože ukrajinská vláda oficiálně označovala působení armády na Donbase jako protiteroristickou operaci a Rusko oficiálně odmítalo jakékoliv zapojení do tohoto konfliktu, mnozí Ukrajinci jej přesto vnímali jako rusko-ukrajinskou válku,“ říká pro SeznamZprávy Hynek Melichar.
Nevládní organizace Cargo 200 zdokumentovala smrt 1 479 ruských občanů během bojů v rámci povstaleckých sil. Americké ministerstvo zahraničí odhaduje, že 400–500 z nich byli běžní ruští vojáci. V bojích za separatisty padli dva Kyrgyzové a jeden Gruzínec. Na ukrajinské straně zemřelo nejméně 211 ukrajinských občanů narozených v zahraničí a 13 dalších cizinců.
Zprávy NATO i ukrajinské vojenské rozvědky uvádějí řadu příkladů nejmodernějších ruských zbraní, které separatisté v Donbasu využívají a nemohli je získat od ukrajinských jednotek. Vybíráme přehled těch nejzajímavějších. Americká rozhlasová stanice Rádio Svoboda (RFE/RL) vytvořila v březnu 2017 videosestřih konkrétních záběrů, na kterých jsou separatisté v Donbasu v blízkosti nejmodernější ruské vojenské techniky. A to i přesto, že Kreml její vyslání na východ Ukrajiny rezolutně popíral.
V září roku 2014 se obě strany konfliktu za účasti Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v běloruském Minsku dohodly na protokolu o klidu zbraní – známém jako první minská mírová dohoda. Ujednaných 12 bodů bylo však téměř okamžitě porušováno. V Minsku tak vznikla další úmluva.
„Memorandum znamená stažení všech zbraní ráže nad 100 milimetrů nejméně o patnáct kilometrů z každé strany,“ řekl bývalý ukrajinský prezident Leonid Kučma, zástupce kyjevské vlády.
Obě strany konfliktu se například zavázaly stáhnout těžké zbraně, zvláště dělostřelectvo a tanky. Vojáci mohli zůstat na svých pozicích. Dohoda měla vejít v platnost během 24 hodin od okamžiku podpisu, což se však v dohodnutém rozsahu nikdy nestalo. Od uzavření příměří do ledna 2015 nedocházelo ale k větším vojenským operacím, nýbrž jen k lokálním šarvátkám s omezeným rozsahem. Příměří se zhroutilo v lednu 2015, kdy boje vypukly v plné síle, když proruští separatisté dobyli doněcké letiště.