Bývalý prezident Václav Klaus v pořadu Napřímo zpochybňoval jednoduché konstatování moderátorky Adély Snopové, že válka vznikla napadením Ukrajiny Ruskem. Podle Klause měl konflikt svou „prehistorii“, začal nejpozději v roce 2014 a na východě Ukrajiny se tehdy děly „neuvěřitelné věci“ vůči tamním Rusům. Hovořil také o „vnitroukrajinském problému“, který svět údajně ignoroval. Moderátorka upozornila, že podobné termíny používá ruská propaganda. Klaus ji následně obvinil, že se chová jako diktátor. Celý spor popsal web TN.cz.
Klaus má pravdu v tom, že rusko-ukrajinská válka nezačala až plnohodnotnou invazí v roce 2022. Nepřesně ovšem uvedl datum 22. února – rozsáhlý ruský útok začal 24. února 2022. Samotný ozbrojený konflikt se datuje už do roku 2014. Z toho však nevyplývá, že šlo pouze o občanskou válku nebo čistě vnitřní spor, do něhož se Rusko zapojilo až později.
Na přelomu února a března 2014 obsadily ozbrojené jednotky bez označení strategická místa na ukrajinském Krymu. Ruský prezident Vladimir Putin později připustil, že šlo o ruské vojáky. Po referendu konaném pod ruskou vojenskou kontrolou Moskva Krym anektovala. Valné shromáždění OSN v rezoluci 68/262 potvrdilo územní celistvost Ukrajiny a vyzvalo státy, aby žádnou změnu statusu Krymu neuznávaly. Pro rezoluci hlasovalo 100 států, proti bylo 11.
Ani válku v Donbasu nelze popsat pouze jako spontánní povstání místních Rusů proti Kyjevu. Rusko separatistické struktury podporovalo personálně, vojensky, politicky a hospodářsky. Evropský soud pro lidská práva dospěl k závěru, že Rusko mělo nad územím ovládaným separatisty efektivní kontrolu nejpozději od 11. května 2014. Soud vycházel mimo jiné z přítomnosti ruských vojáků, dodávek zbraní a rozsahu ruské podpory. V konečném rozsudku z července 2025 pak připsal Rusku odpovědnost za rozsáhlé porušování lidských práv spojené s konfliktem od roku 2014.
Zavádějící je také Klausova neurčitá formulace o „neuvěřitelných věcech“ páchaných na tamních Rusech. Ukrajina po pádu prezidenta Viktora Janukovyče procházela hlubokou politickou krizí, docházelo k násilnostem a byly zaznamenány také jednotlivé útoky proti příslušníkům ruské menšiny. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva však v dubnu 2014 uvedl, že tyto útoky nebyly systematické ani rozšířené. Současně upozornil na šíření dezinformací, propagandy a zveličených zpráv o pronásledování ruskojazyčných obyvatel.
Obavy části ruskojazyčného obyvatelstva nebyly zcela smyšlené. Ukrajinský parlament se například 23. února 2014 pokusil zrušit jazykový zákon, který umožňoval širší regionální používání ruštiny. Úřadující prezident Oleksandr Turčynov ale rozhodnutí parlamentu odmítl podepsat, takže zákon zůstal v platnosti. Také Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě tehdy potvrdila, že se právní postavení ruštiny nezměnilo. Chybný a necitlivý krok parlamentu tedy mohl zvyšovat napětí, nepředstavoval však systematické pronásledování Rusů ani důvod k vojenskému zásahu sousedního státu.
Verdikt: Zavádějící. Klaus správně uvedl, že válka nezačala až v roce 2022, ale už v roce 2014. Současně však zamlčel zásadní ruskou roli při obsazení Krymu a rozpoutání konfliktu v Donbasu. Nepodloženým tvrzením o rozsáhlém bezpráví páchaném na Rusech a označením konfliktu za „vnitroukrajinský problém“ převzal základní prvky propagandistického výkladu, kterým Moskva svou agresi ospravedlňuje. Politické chyby Ukrajiny ani selhání mezinárodní diplomacie nemění skutečnost, že vojenskou sílu proti územní celistvosti sousedního státu použilo Rusko.
