Na sociálních sítích se šíří výrok poradkyně premiéra Andreje Babiše Natálie Vachatové, podle níž „v Rusku ale většina lidí Putina volí“. Formálně lze namítnout, že oficiální výsledky ruských prezidentských voleb z března 2024 připsaly Vladimiru Putinovi přes 87 procent hlasů. Tím ale věc nekončí. Samotné číslo bez kontextu vytváří falešný dojem normální demokratické soutěže, která v Rusku dlouhodobě neexistuje.
Ruské prezidentské volby v roce 2024 totiž podle zástupců OBSE nebyly ani svobodné, ani férové. Probíhaly v podmínkách tvrdé politické represe, cenzury a systematického potlačování opozice. Nezávislá monitorovací organizace Golos je označila za nejvíce zfalšované ve své historii a upozornila na zastrašování, omezování pozorovatelů i další manipulace. Evropský parlament pak přijal usnesení, v němž mluví o nedemokratických prezidentských volbách v Rusku.
Stejně důležité je, kdo se proti Putinovi vůbec směl postavit. Český rozhlas připomněl, že opozice byla před volbami prakticky rozdrcena: část jejích představitelů skončila ve vězení, jiní v exilu a Alexej Navalnyj mezitím zemřel v trestanecké kolonii. Ústřední volební komise navíc nepustila do voleb ani Borise Naděždina, který byl považován za jediného skutečně opozičního a protiválečného kandidáta. Tvrzení, že „většina lidí Putina volí“, tak zamlčuje podstatné: Rusové nevolí v otevřené soutěži mezi rovnocennými kandidáty.
Právě v tom je výrok Natálie Vachatové problematický. Nejde o neutrální „konstatování reality“, ale o redukci celé věci na volební číslo vytržené z autoritářského kontextu. Taková argumentace odpovídá častému propagandistickému rámci: Putin má podporu, tedy je jeho moc legitimní a kritika režimu je vlastně kritikou samotného Ruska. Jenže odpor vůči Putinovu režimu nebo zmanipulovaným volbám není „protiruský“. Je to kritika autoritářského systému, který likviduje opozici, svobodná média i podmínky pro skutečnou politickou soutěž.
O to citlivěji působí podobný výrok u člověka, který má u premiéra na starosti oblast „svobody projevu“. Veřejná debata o svobodě slova totiž nemůže stát na relativizaci poměrů v zemi, kde jsou kritici režimu zavíráni, média podřízena moci a volby slouží spíš jako potvrzovací rituál než jako skutečná demokratická soutěž. Výrok Natálie Vachatové tak není jen nepřesný. Pomáhá normalizovat obraz Ruska, který je v rozporu s tím, jak stav ruských voleb a politických svobod hodnotí mezinárodní instituce i nezávislí pozorovatelé.