Na sociálních sítích se opět začíná šířit letitý příspěvek, který má demonstrovat, že uzeniny za socilismu byly kvalitnější než dnes. Je uveden příklad gothajského salámu, který obsahoval 73 % masa, zatímco dnes má 44 % masa. Nebo šunkového salámu, který obsahoval 89 % masa, zatímco dnes 55 % masa. Nutno dodat, že v obchodech dnes nalezneme zcela běžně šunku s obsahem vyšším než 90 %. Akorát s názvem šunka a ne šunkový salám.
Problém je, že za socialismu kvalitu nikdo moc nekontroloval. „Do roku 1989 socialističtí pohlaváři úplně kašlali na nějaké životní prostředí a ochranu našeho zdraví a potraviny byly doslova zamořené chemií. Pole a louky a píce pro dobytek a potažmo maso, mléko a vejce byly plné pesticidů, antibiotik i nebezpečných PCB/polychlorovaných bifenylů (kvůli kterým jsme museli i přestat vyvážet maso na západ, kde ho kvůli vysokým koncentracím škodlivin odmítli kupovat). Socialistická jatka a masokombináty byly symbolem neskutečné špíny a nesplňování základních hygienických předpisů. Potraviny tehdy obsahovaly až 10× více toxických látek než v současnosti. Obsah dusičnanů v potravinách ze zemědělských hnojiv by dnešní normy nesplnil ani náhodou. Ale mluvit se o tom nesmělo a lidi kupovali potraviny plné jedů, protože jiná možnost nebyla,“ píše web Zakomunistů.
„Mít známého řezníka se v socialistickém Československu vyplatilo. Běžně jste díky němu dostali lepší kus masa. Řeznictví mívalo dva vchody – hlavní a pak také zadní. U zadního vchodu se dalo koupit tzv. podpultové zboží pro vybrané zákazníky. Dokonce se uvádí, že normálním zákazníkům byla do masa vpichována slaná voda, aby mělo vyšší hmotnost. Ke korupci s masem docházelo už na samotných jatkách a bylo zjištěno, že každý druhý občan byl šizen. Masné výrobky se tehdy vyráběly podle stanovených norem. Nepoužívalo se tolik chemie a vody, ale přírodní koření. Výrobky těch dob obsahovaly více masa než dnes,“ stojí v další vzpomínce.
„Dnes už je to spíše rarita, ale za oněch časů v čase zabijačkové sezóny se zabíjeli prasátka, králíci, kachny, husy, krůty v každém druhém domě. Všeho bylo málo a to co do množství i do šířky nabídky. Podobně jako boty, ovoce a další věci, i masné výrobky se nekupovaly, ale sháněly. Na druhé straně, pokud jste již něco koupili, měli jste jistotu, že jestli si koupíte Malokarpatská salám v Košicích nebo v Bratislavě, bude jeho složení stejné. Bylo to díky jednotným normám. Takzvané ČSN platily v celé republice a byly závazné pro všechny výrobce. K pozitivům těch dob patřilo i přehledné pojmenování výrobků a určitá “poctivost” v nabídce. Pokud patřil salám do kategorie levných výrobků, odpovídal tomu i jeho název a cena, jinými slovy turistický salám byl turistický salám a nehrál si na uherák. Dnes se může pod honosným názvem skrývat i podřadný výrobek. Na druhé straně nás jednotné unifikované normy obíraly o pestrost a rozmanitost nabídky. K negativům dob soudruhů třeba také přičíst omezenou nabídku, úzký sortiment a téměř žádné inovace,“ píše web Retromania.