Ruská státní média a představitelé ruského státu lžou. To není celkem nic nového ani překvapivého. Přijde mi ale, že si většina lidí nedovede představit, jak moc a jak absurdně, zejména ve směru k domácímu publiku. Tak jsem pro vás vybral jeden takový pikantní příklad.Dimitrij Medvěděv, bývalý ruský prezident a předseda Putinovy strany Jednotné Rusko na svém ověřeném telegramovém kanálu s asi 700 tisíci sledujícími 18. srpna napsal, že občané Evropy jsou v důsledku nesmyslných protiruských sankcí nuceni prát toaletní papír a užívat ho opakovaně. Medvěděva následně s chutí citovala ruská státní média, například televizní kanál Rossija 1 nebo tisková agentura RIA Novosti.

Kde se tahle informace vzala? Opakovaně použitelný toaletní papír se objevil jako trochu obskurní vynález už před časem v USA. Nabízí ho malá ekologicky uvědomělá firma Net Zero spolu s voskovanými pytlíky na svačinu, bavlněnými obaly na potraviny a bambusovými kartáčky na zuby. Vynález celkem nepřekvapivě nedošel velkého komerčního úspěchu a zapadl. Vyhrabal ho ale za covidu britský bulvár, když byl v obchodech přechodný nedostatek toaletního papíru, a použil ho rétoricky ve smyslu: “a to teď mají jako naši lidé používat tuhle smradlavou hrůzu?” No a toto zřejmě našli ruští propagandisté a přidali k tomu ten spin, že to má přímou souvislost s ruskými sankcemi a že to šílené evropské vlády občanům nakazují. Hotovo, zabaleno, má to náboj, má to emoci, to se bude šířit…

Zní to jako něco, nad čím se zasmějeme a mávneme rukou, že takhle blbý přeci nikdo není, aby to bral vážně? Inu, my máme ten luxus, že tou rukou mávnout můžeme. V situaci, kdy ruská státní moc systematicky zlikvidovala všechna nezávislá a nepohodlná média, ale ruský konzument nedostává žádné jiné informace, než právě takovéhle. Systematicky a dlouhodobě. A z nich si nezbytně vytváří svůj obraz o světě.

Někdy máme z naší – upřímně řečeno – kavárenské povýšenosti tendenci zastávat takovou tu pozici: Kdo ale chce, ten si přece objektivní informace najde. Třeba na internetu. A když mu ho vláda začne cenzurovat, tak použije VPN pro anonymizované šifrované připojení k zahraničnímu serveru, atd…

Ne. Nepoužije. Nebavíme se o moskevské a petrohradské inteligenci. Bavíme se o chudších regionech a venkovu. O regionech, kde – ať zůstanu u toho toaletního srovnání – třeba velká část populace nemá doma ani splachovací záchod (22,6 % je celoruský průměr i s tou Moskvou a Petrohradem, na venkově to jsou ale třeba dvě třetiny podle údajů z roku 2019).

Jednoduše si, s nadsázkou, představte svého rasistického strýčka, který čte Parlamentní listy a volí Okamuru (každá rodina ho má, ne?) nebo svojí babičku, která dostává ty e-maily o vakcínách, 5G sítích a uprchlících. Máte ten obraz? Tak teď prosím na steroidech. A na druhou. To bude tak zhruba to, o čem mluvíme. Výsledek dlouhodobé a systematické informační práce Kremlu s domácím obyvatelstvem.

A nezapomeňte, že právě z těchhle chudších regionů – ne z Moskvy a Petrohradu – ruská armáda převážně rekrutuje vojáky pro válku proti Ukrajině. Bohužel to celé dohromady dost dává smysl. Až strašidelně moc.

Morální poučení z toho není žádné. Je jen prostě dobré si uvědomit, proti čemu stojíme a co od takto informačně masírované populace asi můžeme a co nemůžeme čekat. Je to lepší, než si něco namlouvat, i když to pak může být ve výsledku trochu depresivní.

A teď mě prosím omluvte, jdu si přeprat toaleťák.


ThDr. Petr Jan Vinš je český teolog, starokatolický kněz, judaista a překladatel. Vystudoval teologii a religionistiku na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy a starozákonní biblistiku na Univerzitě ve švýcarském Bernu a krátce též v Tel-Avivu. Od roku 2016 je též generálním sekretářem Ekumenické rady církví v ČR.