Na sociálních sítích se šíří článek Petra Pokorného zveřejněný 23. října na webu Skrytá pravda, který převzal také CZ24. Na Facebooku jej sdílel například Stanislav Sýkora. Předsedkyni poslaneckého klubu STAN Michaelu Šebelovou autor přirovnává k prostitutce, označuje ji za „hnůj“ či „odpad“ a naznačuje, že byla pod vlivem alkoholu nebo drog. Přidává nálepky odkazující na dotace a Dozimetr, aniž by popsal konkrétní dotační pochybení nebo doložil její osobní zapojení do vyšetřovaných skutků. Mezi urážkami se tak objevují závažná obvinění bez odpovídajících důkazů.
Skutečné jádro příběhu zachycuje například zpráva Seznam Zpráv o sněmovním konfliktu. Večer 21. října při projednávání státního rozpočtu žádaly opoziční kluby postupně o přestávky. Šlo o obstrukční postup, jehož smyslem bylo jednání přerušit. Šebelová svou žádost přednesla výrazně a pobaveně. Po jejím vystoupení se ozval poslanec Miroslav Ševčík s výkřiky o menopauze. Jeho použití tohoto slova je doložené; sám však odmítá, že by je adresoval Šebelové. Kritika výroku se týká použití ženské fyziologie k zesměšňování v politickém sporu. Pokorného zlehčování celé věci na pouhé „slovíčko“ tento kontext pomíjí.
Obvinění z opilosti či užívání drog autor opírá o formulaci „tvrdí se“ a dodává, že záznam to nevyvrací. Právě tím obrací důkazní břemeno. Povinnost doložit obvinění má ten, kdo je zveřejňuje. Hlasitý projev, smích ani gestikulace samy o sobě intoxikaci neprokazují. Článek nepředkládá výsledek testu, konkrétní svědectví o požití látky ani jiný průkazný podklad. Přiložený sestřih navíc spojuje sněmovní záběry se záběry žen ve studiu a obsahuje hodnotící titulky, které divákovi předkládají hotový výklad. Takové zpracování důkaz nenahrazuje.
Podobnou opatrnost vyžaduje tvrzení o „osahávání“. V přiloženém sestřihu je vidět, že Šebelová k Ševčíkovi přistupuje a krátce se ho dotýká v oblasti paže či saka. Popírat jakýkoli fyzický kontakt by tedy nebylo přesné. Z krátkého záběru však nelze doložit sexuální osahávání ani spolehlivě posoudit údajné napadení. Označení kontaktu za osahávání pochází ze Ševčíkova vlastního vyjádření pro Parlamentní listy. Pokorný přebírá interpretaci jednoho z účastníků konfliktu a prezentuje ji jako nezpochybnitelný důkaz.
Výmluvné je také to, co článek vynechává. Pokorný se ptá, zda premiér Andrej Babiš zasáhne proti Šebelové. Už 22. října, tedy den před zveřejněním textu, přitom Babiš přivedl Ševčíka k řečnickému pultu a vyzval ho k omluvě. „Tak se omluvte dámám,“ zachycuje jeho slova přímo stenozáznam čtvrtečních interpelací. Čtenář Pokorného článku se tuto podstatnou okolnost nedozví.
Autor pracuje rovněž s údajem o pěti záhadných sebevraždách v Dozimetru, aniž by uvedl jména a zdroje. U lidí, jejichž úmrtí bývají s kauzou spojována, přitom šlo o různé příčiny smrti. Věslav Michalik podle vyjádření jeho manželky zemřel na srdeční selhání. Ondřej Křivka zemřel při dopravní nehodě; policie následně obvinila řidiče z usmrcení z nedbalosti. Tyto případy nelze započítávat jako sebevraždy. Počet pěti sebevražd ani naznačovanou souvislost úmrtí s organizovaným umlčováním lidí text nedokládá.
Politickou kritiku doprovází soustavné sexualizované ponižování. Autor opakovaně zpochybňuje, zda si napadené ženy zaslouží základní úctu, a pasáž o vyražených zubech podává jako připomínku starých dobrých časů. Tím normalizuje fyzické násilí jako odpověď na údajnou provokaci. Pokorného text tak spojuje nedoložená osobní obvinění, zavádějící výklad události a zamlčení podstatného kontextu. Obvinění z intoxikace zůstává bez důkazů; popis konfliktu je manipulativní.
