Na začátku června 2025 provedla Ukrajina dosud nejodvážnější útok drony na ruské vojenské cíle. Operace s krycím názvem „Pavučina“ zasáhla pět ruských leteckých základen, včetně těch v Murmanské, Irkutské, Ivanovské, Rjazaňské a Amurské oblasti. Podle ukrajinské bezpečnostní služby (SBU) bylo zničeno nebo vážně poškozeno více než 40 strategických bombardérů, včetně typů Tu-95 a Tu-22M3, což představuje přibližně 34 % ruské flotily nosičů střel s plochou dráhou letu.
Operace byla připravována více než 18 měsíců a zahrnovala sofistikovanou logistiku. Drony byly ukryty v kontejnerech, které byly naloženy na nákladní automobily a dopraveny do blízkosti cílových letišť. Z těchto mobilních platforem byly drony vypuštěny přímo na ruském území, což umožnilo obejít protivzdušnou obranu a zasáhnout cíle vzdálené až 4 300 km od Ukrajiny .
Ruské oficiální zdroje o rozsahu škod mlčí, ale některé proválečné ruské blogy přiznávají ztráty a označují útok za „ruský Pearl Harbor“. Ruské úřady potvrdily útoky na pět leteckých základen, ale rozsah škod bagatelizovaly. Ministerstvo obrany uvedlo, že útoky byly „teroristickými činy“ a že v některých regionech byly odraženy bez ztrát na životech. Guvernér Murmanské oblasti Andrey Chibis prohlásil, že „nebyly hlášeny žádné oběti ani škody“ . Tato prohlášení kontrastují s nezávislými zprávami a satelitními snímky, které ukazují rozsáhlé poškození letadel a infrastruktury.
Zajímavým aspektem operace je role řidičů nákladních vozidel, kteří přepravovali kontejnery s drony. Podle guvernéra Irkutské oblasti Igora Kobzeva byl jeden z kamionů identifikován jako místo startu dronů a následně zablokován. Není však jasné, zda řidiči byli součástí operace nebo byli využiti bez svého vědomí.
Operace „Pavučina“ představuje významný posun v ukrajinské vojenské strategii, ukazující schopnost provádět složité operace hluboko na nepřátelském území. Zároveň odhaluje slabiny ruské protivzdušné obrany a schopnost Ukrajiny využívat asymetrické taktiky k dosažení strategických cílů. Reakce ruské propagandy, která se snaží minimalizovat dopady útoku, ukazuje na snahu udržet obraz kontroly nad situací, i když realita na bojišti naznačuje opak.
Tato operace také přichází v době, kdy se připravují mírová jednání v Istanbulu. Ukrajina však trvá na svých podmínkách, včetně úplného příměří, návratu deportovaných dětí a mezinárodních bezpečnostních záruk, zatímco Rusko pokračuje v útocích na ukrajinské území. Operace „Pavučina“ tak nejenže oslabuje ruské vojenské kapacity, ale také posiluje vyjednávací pozici Ukrajiny na mezinárodní scéně.