Debata o výstavbě větrných elektráren v Česku se v posledních týdnech vyostřila. Premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu Karel Havlíček začali kritizovat tzv. akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje energie a varovat před „větrníky v centrech obcí“. Podle odborníků i autorů příslušné legislativy však tato tvrzení neodpovídají tomu, jak má systém ve skutečnosti fungovat.
Akcelerační zóny vycházejí z evropské směrnice RED III, která má urychlit výstavbu obnovitelných zdrojů energie v předem vytipovaných oblastech. Smyslem není umožnit nekontrolovanou výstavbu, ale naopak vytipovat lokality, kde jsou vhodné podmínky a kde lze projekty schvalovat rychleji. Samotné vymezování zón v Česku navíc podle expertů stále probíhá a konkrétní mapa zatím není hotová.
Analytik Asociace pro mezinárodní otázky Martin Abel upozorňuje, že tvrzení o větrnících v zástavbě jsou zavádějící. Podle něj se zóny připravují detailně „metr po metru“ a výstavba přímo v obcích není cílem ani realistickou variantou. Území se navíc dělí do několika kategorií, přičemž v tzv. červených zónách – například v národních parcích, vojenských újezdech nebo v blízkosti letišť – je výstavba vyloučena.
Podobně se vyjádřili i bývalí ministři životního prostředí a průmyslu Petr Hladík a Lukáš Vlček. Ti připomínají, že zákon č. 249/2025 Sb., který urychluje výstavbu čistých zdrojů, byl přijat výraznou většinou napříč politickým spektrem. Podle údajů z hlasování jej ve Sněmovně podpořilo 140 ze 156 přítomných poslanců, včetně hnutí ANO.
Zákon zároveň obsahuje mechanismy, které mají zajistit kontrolu nad rozvojem větrných elektráren. Vymezování zón podléhá veřejnému projednání, do něhož se mohou zapojit obce, vlastníci pozemků i veřejnost. Obce mají navíc nárok na přímý finanční přínos z instalovaného výkonu, což má posílit jejich motivaci projekty posuzovat podle konkrétních dopadů na místní prostředí.
Z dostupných informací tak vyplývá, že tvrzení o „větrnících na náměstích“ neodpovídají současné podobě legislativy ani způsobu přípravy akceleračních zón. Debata o konkrétních projektech bude i nadále probíhat na úrovni krajů a obcí, které mají k dispozici nástroje, jak výstavbu regulovat nebo odmítnout. Spor se tak zatím odehrává spíše v politické rovině než nad konkrétními schválenými projekty.