Trenky na Hradě a dopady „cenzury“ v ČT

Milan Šmíd. „Foto: Petr Novák, Wikipedie“


Už jsou tomu dva roky, co se dvacítka anonymních petentů z řad zaměstnanců České televize obrátila na Radu ČT se stížností na „cenzorské zásahy či pokusy o ně, příkazy vedoucí k porušování objektivity a vyváženosti ze strany šéfredaktora zpravodajství.“

Z dvanácti bodů uvedených jako dokumentace cenzurních zásahů se jeden týkal „virózy“ prezidenta Miloše Zemana, konkrétně zásahu šéfredaktora, který se stavěl proti využívání těch nejvíce explicitních záběrů dokumentujících indispozici prezidenta při květnové prohlídce korunovačních klenotů, a který nechtěl, aby Nora Fridrichová v pořadu 168 hodin z „virózy“ prezidenta učinila jeho hlavní téma.

Jako další příklad cenzury se ve stížnosti uvádělo, že 21. října před parlamentními volbami „bylo z Událostí vyřazeno téma, že výtvarník David Černý namířil z Vltavy na Pražský hrad obří vztyčený prostředníček.“

Jak pozdější analýza ukázala, s výjimkou jediného z dvanácti bodů nemohla být řeč o cenzuře. České veřejnosti nebylo nic zamlčeno. Záběry vrávorajícího prezidenta se nakonec objevily v plném rozsahu v závěrečné satirické rubrice 168 hodin „Malostranské korekce“; na vztyčený prostředníček na Vltavě, který byl odstraněn z Událostí v 19:00, se dostalo v Událostech komentářích téhož dne ve 22:00.

Z údajné „cenzury“ se nakonec vyklubal pouze odlišný názor na redakční politiku veřejnoprávního média, která by podle vedení zpravodajství ČT neměla sklouzávat do senzacechtivosti, bulvárnosti, a která by neměla „naskakovat“ na kampaně ostatních médií a davové nálady té části veřejnosti, jež aktivně využívá sociální sítě.

Proč to všechno připomínám? Protože jsem byl mírně překvapen rozsahem pozornosti, kterou nedávné epizodě vyvěšení rudých trenýrek na stožáru hradní prezidentské standarty provedené skupinou Ztohoven věnovala Česká televize. Mám na mysli nejen včerejší Hyde Park ( publikováno 22.9. – pozn. red. ) s Martinem Komárkem, ale i Události komentáře, kam byl pozván člen skupiny Ztohoven Petr Žílka, aby zde zdůvodnil a racionalizoval čin, který část společnosti pokládá za pobuřující až vandalský.

Aby bylo jasno – debata zde byla vedena férově, redaktor se snažil diskutujícím (Petr Žílka, právník Tomáš Gřivna a komentátor LN Petr Fischer) tlumočit pochyby, které akce skupiny Ztohoven v široké veřejnosti vyvolávají. Ti na druhé straně plně využili prostor pro zveřejnění svých postojů, včetně toho kryptoanarchistického, pracujícího s utopií „paralelní polis.“ Budu mezi prvními, kteří by se postavili na obranu Petra Žílka, kdyby mu bylo bráněno ve veřejném vystupování.

Nicméně moje otázka zní: proč právě ve veřejnoprávní televizi? Té televizi, která by měla společnost nikoli rozdělovat, ale sjednocovat. Mám na mysli cíl vícekrát deklarovaný na evropské úrovni, výrazně pak na ministerské konferenci Rady Evropy o vysílání veřejné služby, která se konala v roce 1994 v Praze, kde úkol „poskytovat prostřednictvím svého programu orientační body pro všechny členy veřejnosti a být faktorem sociální soudržnosti a integrace všech jednotlivců, skupin a společenství“ stojí na předním místě zde přijaté rezoluce.

Jakoby nestačila prostá zpravodajská informace, včetně základních reakcí a ohlasů, po níž by mohlo následovat mlčení, ke kterému se občas v životě uchylujeme, když nechceme rozmazávat nějaké společenské faux pas. Ano, zde si dovolím osobní názor podepřený věkem, podle něhož by akce umělecké skupiny Ztohoven – jakkoli jsou pro média atraktivní – nemusely mít v seriózních médiích tak prominentní místo, zvláště když jsou na hraně zákona (padělání občanek, kupování samopalů na černém trhu a jejich pašování do zahraničí) nebo když narušují vlastnická práva a veřejný majetek (předělávání semaforů).

Proč Česká televize rudým trenkám na Hradě věnovala tolik pozornosti a vysílacího času si vysvětluji tím, co se odehrálo na Kavčích horách před dvěma lety. Mám na mysli vysílání Událostí 21. října 2013, z něhož šéfredaktor zpravodajství vyřadil vztyčený prostředníček Davida Černého. Vysloužil si za to nejen intriku ze strany svých podřízených, ale i kritiku četných médií a komentátorů. A tak se mu nedivím, že tentokráte nechal věcem volný průběh.

Disclaimer: autor tohoto textu se nedomnívá, že akce skupiny Ztohoven zneuctila či ponížila důstojnost prezidentského úřadu. Tuto důstojnost vytváří svým chování a svými výroky samotný prezident. Představa, že by TGM na veřejnosti používal vulgární výrazy, ignoroval dress code svého úřadu, nebo že by jednou za čtvrt roku poskytoval rozhovor Polednímu listu, je absurdní.

Publikováno na autorově webu Louč.cz

 
Milan Šmíd