Dnešní setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem na Aljašce provází už od počátku pochybnosti. Podle dostupných zpráv celá iniciativa vycházela z mylné interpretace údajného ruského postoje k válce na Ukrajině. Trumpův poradce Steve Witkoff měl po jednáních v Moskvě dospět k závěru, že Kreml je ochoten vyměnit Cherson a Záporoží za plnou kontrolu nad Doněckem a Luhanskem. Tento údajný signál byl ale zjevně jen nepochopením – Rusko se totiž nikdy nevyslovilo pro opuštění jižní Ukrajiny a naopak obě oblasti v roce 2022 jednostranně anektovalo.
Pokud summit stojí na takto chybném předpokladu, nelze očekávat žádný průlom. Z diplomatického hlediska je nebezpečné, když klíčové jednání o válce a míru vyrůstá z dezinformace. Zpochybňuje to nejen připravenost americké strany, ale i samotnou vážnost celého procesu. Trumpova administrativa se tak dostává do paradoxní situace: usiluje o historickou dohodu, ale ve skutečnosti nemá v ruce žádný reálný základ pro jednání.
Další otázky vyvolává i volba místa. Aljaška sice geograficky leží blízko Ruska a může působit jako praktické spojovací území, z mezinárodního hlediska ale postrádá neutralitu. Zatímco během studené války se prezidenti USA a Sovětského svazu setkávali v Ženevě, Reykjavíku nebo Helsinkách – tedy v prostředí neutrálních států – Aljaška je jednoznačně americkým teritoriem. Trump tak sice může svým voličům prezentovat summit na „domácí půdě“ jako symbol síly, ale z hlediska diplomatické tradice jde o problematické gesto.
Historie přitom ukazuje, že výběr lokality není jen logistickou otázkou. Helsinky či Ženeva se staly symbolem snahy o kompromis a respekt vůči oběma stranám. Aljaška naproti tomu připomíná spíše historickou ironii – kdysi patřila Rusku, dnes je místem, kde se má jednat o ukrajinských územích okupovaných Moskvou.
Největším problémem je ale skutečnost, že o Ukrajině se jedná bez Ukrajiny samotné. Summit na Aljašce tak v mnohém připomíná Mnichovskou dohodu z roku 1938, kdy velmoci rozhodovaly o osudu Československa bez jeho účasti. Také tehdy šlo o územní ústupky diktované agresorovi s příslibem míru, který se nikdy nedostavil. Pokud se dnes Západ nechá vést dezinformacemi a přistoupí na podobnou logiku, hrozí, že se historie bude opakovat – tentokrát na úkor Ukrajiny.