Po střelbě v Kyjevě se velmi rychle začaly šířit pokusy celý případ rámovat jako další údajnou „lež médií“ o Rusku. Na sociálních sítích se objevují příspěvky tvrdící, že pachatel nebyl žádný Rus, ale ukrajinský občan, který dříve sloužil v ukrajinské armádě, a že tak údajná „dezinformace“ o ruské stopě padá. Jenže takto podané to je zavádějící. Dosavadní zjištění totiž neukazují jednoduchý příběh typu „média lhala“, ale spíš složitější a zatím neuzavřený případ, v němž se prolíná původ pachatele, jeho občanství, minulost i možné ideologické vazby.

Co je v tuto chvíli doložené poměrně pevně: při útoku v kyjevské čtvrti Holosijiv zemřelo šest lidí a další byli zraněni, pachatel byl po zásahu bezpečnostních složek zabit a případ ukrajinské úřady vyšetřují jako teroristický čin. Reuters zároveň uvádí, že motiv zatím není známý. Prezident Volodymyr Zelenskyj i další představitelé mluvili o tom, že se prověřuje více vyšetřovacích verzí a že policie zkoumá kontakty, elektroniku i další vazby pachatele.

Stejně důležité je ale i to, kdo pachatel byl. Podle Guardianu šlo o ukrajinského občana narozeného v Moskvě. Ukrajinská prokuratura i Ukrinform potvrdily, že byl původem z Moskvy. Zároveň se objevily i informace, že v minulosti sloužil v ukrajinské armádě. Tyto údaje se ale navzájem nevylučují. Člověk může být ukrajinským občanem, může být narozen v Rusku a zároveň mít za sebou službu v ukrajinských ozbrojených silách. Právě směšování těchto tří různých rovin pak vytváří prostor pro manipulaci.

Proto je zavádějící i argument, že jakmile měl pachatel ukrajinské občanství nebo kdysi sloužil v ukrajinské armádě, automaticky tím padá jakákoli zmínka o možné ruské stopě. Nepadá. Guardian výslovně napsal, že ukrajinští vyšetřovatelé prověřují, zda útok nemohl být řízen nebo inspirován z Ruska. To ale neznamená, že je to už potvrzený závěr. Znamená to pouze, že tato verze patří mezi vyšetřované možnosti. Přesně tak by s ní také mělo být nakládáno: opatrně, bez zjednodušování a bez předstírání jistoty tam, kde ji úřady zatím nemají.

Další rovina, kterou nelze přehlédnout, jsou informace o jeho možných extremistických postojích. Guardian uvedl, že podle dosavadních zjištění měl pachatel na sociálních sítích zveřejňovat protiukrajinské a antisemitské postoje, zpochybňovat právo Ukrajiny na existenci, přát si dřívější dobytí Bachmutu Ruskem a fantazírovat o „očistě společnosti“ metodami Adolfa Hitlera. Ani to samo o sobě ještě neprokazuje, kdo útok řídil nebo zda byl na někoho napojen. Ukazuje to ale, že vyšetřování se nevede ve vzduchoprázdnu a že existují indicie, proč se mluví jak o možné ruské stopě, tak o extremistickém ideologickém pozadí.

Příspěvky na sociálních sítích ovšem pracují jinak. Nechtějí vysvětlit, co zatím víme a co ještě nevíme. Jejich cílem je vytvořit dojem, že „oficiální verze“ už byla usvědčena ze lži. K tomu stačí vypíchnout jeden fakt — třeba ukrajinské občanství nebo někdejší službu v armádě — a zamlčet ostatní: místo narození v Moskvě, neuzavřené vyšetřování, prověřované vazby na Rusko i zprávy o extremistických názorech. Takový postup ale není opravou mediální nepřesnosti. Je to účelové zjednodušení.

Poctivá formulace v tuto chvíli zní jinak: pachatel střelby v Kyjevě byl podle dostupných zpráv ukrajinským občanem narozeným v Moskvě, který měl také minulost v ukrajinské armádě. Motiv útoku zatím nebyl veřejně potvrzen. Úřady zároveň prověřují několik verzí, včetně možných vazeb na Rusko, a v médiích se objevily i informace o jeho extremistických a antisemitských postojích. Kdo z toho dnes dělá hotovou a jednoduchou „pravdu“, ten nepřináší vysvětlení, ale další kolo manipulace.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.