Na sociálních sítích se nedávno rozšířil údajný „odtajněný dokument CIA“, který má dokazovat, že ukrajinský nacionalista Stepan Bandera byl Hitlerovým profesionálním špiónem s krycím jménem „Konzul II“. Tvůrci příspěvků tvrdí, že americká zpravodajská služba si byla plně vědoma jeho kolaborace s nacisty a přesto pokračovala v „budování jeho kultu“. Ve skutečnosti však nejde o žádné nové odhalení ani originální práci CIA, ale o pouhý překlad článku ze sovětsky orientovaného časopisu Socialistický věstník z roku 1951. Tento text, plný nepodložených obvinění, si CIA uložila do archivu jako „nevyhodnocenou informaci“ – status, který byl v šířených verzích dokumentu záměrně odstraněn.
Manipulace spočívá právě v oříznutí úvodní stránky, kde je jasně uvedeno, že se nejedná o ověřený materiál. Obyčejný uživatel Facebooku tak nabude dojmu, že jde o oficiální závěr CIA, a to navíc doprovázený dramatickými tvrzeními o odpovědnosti za tisíce mrtvých Rusů, Ukrajinců, Židů a Poláků. Tento způsob práce s archivními prameny je typický pro dezinformační prostředí, které staví na neúplném nebo vytrženém kontextu.
Historická fakta přitom potvrzují, že Bandera skutečně před invazí Německa do Sovětského svazu spolupracoval s nacistickou vojenskou rozvědkou Abwehr. Jeho cílem bylo využít Německa k vyhlášení nezávislé Ukrajiny, což se jeho stoupencům z frakce OUN-B podařilo ve Lvově 30. června 1941. Tento akt byl provázen pogromem proti židovskému obyvatelstvu, na kterém se nacionalisté aktivně podíleli. Sám Bandera však ve Lvově nebyl – zůstával v Krakově a brzy byl zatčen Gestapem, což ukončilo jeho přímé působení na okupovaných územích.
Následné dva roky strávil ve vězení a poté v koncentračním táboře Sachsenhausen, a to v režimu „Ehrenhäftlinga“ – vězně se zvláštním zacházením. Banderovi stoupenci však pokračovali v činnosti, která vyústila v brutální etnické čistky, především v letech 1943–1944 během volyňského masakru. Při těchto akcích byly vražděny desetitisíce polských civilistů, ale i Rusové, volyňští Češi a Ukrajinci, kteří odmítli spolupracovat. Přestože Bandera tyto události přímo neřídil, historici mu připisují morální odpovědnost, neboť ideologické základy hnutí nesl on sám.
Krycí jméno „Consul II“, které se s Banderou někdy spojuje, vychází pouze z poválečné výpovědi bývalého důstojníka Abwehru Erwina Stolze před sovětskou kontrarozvědkou. Neexistují žádné jiné archivní dokumenty, které by potvrzovaly, že Bandera skutečně působil jako oficiální agent německé rozvědky. Tato okolnost ukazuje, jak opatrně je třeba zacházet s jednotlivými historickými prameny a svědectvími – zvláště těmi, která pocházejí z prostředí poválečných výslechů.
Po válce se Bandera usadil v západním Německu, kde se snažil přesvědčit západní spojence o spolupráci proti Sovětskému svazu. Zůstal věrný autoritářské a radikálně nacionalistické ideologii, přičemž odmítal odsoudit násilí svých stoupenců. V roce 1959 byl zavražděn v Mnichově agentem KGB, což se stalo symbolem sovětského pronásledování ukrajinských exilových vůdců.
Bandera dodnes vyvolává hluboké spory. V západní Ukrajině je uctíván jako bojovník proti sovětské, německé i polské nadvládě, jinde je považován za nacistického kolaboranta a zločince. Prezident Viktor Juščenko mu v roce 2010 udělil titul „Hrdina Ukrajiny“, ale soud jej o rok později zrušil. Stejně jako u mnoha jiných postav 20. století se jeho obraz stal bojištěm nejen historiků, ale i propagandy, která ho dokáže zneužít pro současné politické cíle – což ukazuje i aktuální příklad s „odtajněným dokumentem CIA“.