Českými médii v posledních dnech prolétly titulky varující před údajným shromážděním „statisíců ruských vojáků u hranic NATO“. Například TN.cz přišlo s nadpisem „Německo bije na poplach. Rusko u hranic NATO shromažďuje statisíce vojáků“. Podobná tvrzení převzala i další média. Problém však spočívá v tom, že tato informace nebyla podložena žádnými ověřenými daty – a byla velmi rychle a jednoznačně popřena oficiálními i analytickými zdroji.
Celý mediální řetězec se odvíjel od vyjádření německého poslance CDU a obranného experta Roderich Kiesewetter, který v rozhovoru pro stanici N-TV hovořil o tom, že by Rusko mohlo mít v Bělorusku rozmístěno až 350–360 tisíc vojáků. Tato spekulace byla některými médii převzata bez kritického kontextu, bez ověření u dalších zdrojů a bez vysvětlení, že nejde o potvrzený fakt, ale o politický odhad jednoho aktéra. Výsledkem byly silně alarmistické titulky, které vytvořily dojem bezprostřední hrozby masivního útoku na státy NATO.
Zásadní je, že tuto informaci otevřeně popřela Litevská armáda, která upozornila, že v Bělorusku se žádné takové množství ruských jednotek nenachází a že ruské kapacity jsou dlouhodobě vázány válkou na Ukrajině. Podobně skepticky se vyjádřili i analytici otevřených zdrojů a váleční zpravodajové z Ukrajiny. Ukrajinský analytik vystupující pod účtem Tatarigami připomněl, že uvedené číslo by bylo téměř dvojnásobkem sil, s nimiž Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu v roce 2022, a že neexistují žádné satelitní, logistické ani jiné důkazy, které by tak masivní koncentraci potvrzovaly.
To ovšem neznamená, že by Rusko nepředstavovalo bezpečnostní hrozbu. Naopak – Moskva dlouhodobě destabilizuje Evropu prostřednictvím hybridních operací, sabotáží, dezinformačních kampaní, kyberútoků, výhrůžek jadernými zbraněmi i vojenského tlaku na východním křídle NATO. Právě proto je však zásadní pracovat s fakty a ne s nafouknutými nebo nepodloženými čísly, která lze velmi snadno rozporovat a zneužít v ruské propagandě.
Nepřesné a senzacechtivé titulky navíc otupují pozornost veřejnosti. Pokud média v jeden moment informují o chronickém nedostatku ruských vojáků na Ukrajině a o rekordních ztrátách ruské armády, a vzápětí bez důkazů varují před „statisícovou armádou připravenou k útoku na NATO“, působí to nekonzistentně a podkopává to důvěru publika. V takovém prostředí pak hrozí, že skutečná varování a reálná bezpečnostní rizika budou veřejností vnímána jen jako další přehnaný mediální poplach.
Zodpovědná žurnalistika by měla v podobných případech jasně rozlišovat mezi ověřenými informacemi, odhady a spekulacemi jednotlivých politiků. Strašení nepodloženými čísly nepřispívá k bezpečnosti ani informovanosti veřejnosti – naopak nahrává těm, kteří mají zájem vykreslovat západní média jako hysterická a nedůvěryhodná. Pokud chceme čelit ruské hrozbě efektivně, musíme ji pojmenovávat přesně, věcně a na základě doložitelných faktů, nikoli mediálních zkratek.