Na sociálních sítích se v souvislosti s plánovaným sjezdem Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně šíří i „vtipné“ glosy, které pracují s obrazem landsmanšaftu jako údajného „srazu nácků“. Jedna z nich parafrázuje debatu kolem prezidenta Petra Pavla a Filipa Turka tak, že „naše vláda nácky zve“ a „prezident nechce sraz nácků, ale naše pronáckovská opozice ten sraz nácků chce“. Jako politická zkratka to může působit úderně. Jako popis reality je to ale zavádějící.
Historický kontext nelze zlehčovat. Významná část sudetských Němců se ve 30. letech přiklonila k Henleinově Sudetoněmecké straně, která se stala nástrojem Hitlerovy politiky proti Československu. Britannica připomíná, že po Mnichovu byla Sudetoněmecká strana pohlcena nacisty, a historický projekt PolitickéProcesy.cz uvádí, že Henleinovo hnutí se postupně řídilo požadavky Adolfa Hitlera a stalo se jeho „prodlouženou rukou“. Z tohoto pohledu je česká citlivost vůči sudetoněmeckému tématu zcela pochopitelná.
Právě proto je ale důležité rozlišovat mezi dějinami sudetoněmeckého nacionalismu před rokem 1945 a dnešním Sudetoněmeckým krajanským sdružením. Současný landsmanšaft není Henleinova strana ani nacistická organizace. Dlouhodobě se prezentuje jako sdružení vyhnaných sudetských Němců a jejich potomků, které se zaměřuje na paměť, kulturní identitu a česko-německý dialog. Jeho vlastní základní prohlášení mluví o kontaktech mezi českými a sudetoněmeckými skupinami a o dialogu „bez strachu a nátlaku“; Sudetoněmecký den popisuje jako stále více česko-sudetoněmecké fórum pro dialog.
To neznamená, že kolem landsmanšaftu nejsou sporná témata. Sdružení dlouhodobě kritizuje Benešovy dekrety a poválečný odsun, což je v českém prostředí mimořádně citlivé. Zároveň ale platí, že landsmanšaft v roce 2015 vypustil ze stanov formulace o snaze o vrácení majetku zkonfiskovaného vysídlencům. Český rozhlas tehdy informoval, že místo toho se v novém znění mluvilo obecněji o odsouzení nezákonných vyvlastňování a o spravedlivém uspořádání; ČT24 popsala, že ze stanov zmizely formulace o „právním nároku na domovinu“ a o vrácení nebo náhradě konfiskovaného majetku.
Sjezd v Brně je navíc prezentován jako součást smiřovacího rámce. Festival Meeting Brno uvedl, že pozvání navazuje na dlouhodobou cestu smíření mezi Čechy a sudetskými Němci a že cílem je důstojný dialog v místě, kde se společné dějiny odehrávaly. Text výzvy výslovně říká, že nejde o zapomínání historie, ale o její připomínání a o potkávání různých perspektiv při zachování důstojnosti všech zúčastněných.
V širším kontextu na to navazuje i Česko-německá deklarace z roku 1997. Ta na jedné straně připomíná odpovědnost Německa vůči obětem nacionálněsocialistického násilí, na druhé straně podporuje česko-německý dialog, společné zkoumání dějin a péči o kulturní dědictví, které Čechy a Němce spojuje. Jinými slovy: oficiální rámec česko-německého smíření nestojí na popírání nacistických zločinů, ale na jejich pojmenování a současně na snaze nepřenášet kolektivní vinu na další generace.
Problém podobných glos tedy není v tom, že připomínají bolestivou historii. Ta se připomínat musí. Problém je v tom, že místo přesné kritiky vytvářejí jednoduchou nálepku: kdo připouští dialog se sudetskými Němci, ten údajně „zve nácky“. Takový rámec je fakticky nepřesný a politicky toxický. Z debaty mizí rozdíl mezi nacistickými zločinci, poválečnými vyhnanci, jejich potomky, dnešními sudetoněmeckými organizacemi a česko-německými smiřovacími iniciativami.
Věcná kritika landsmanšaftu je legitimní. Lze se ptát na jeho historické dokumenty, na výroky Bernda Posselta, na vztah k Benešovým dekretům i na to, zda je Brno vhodným místem pro takto symbolickou akci. Nelze ale seriózně tvrdit, že dnešní sjezd v Brně je prostě „sraz nácků“. To už není historická paměť, ale nálepkování, které složité dějiny mění v karikaturu.
Verdikt: Zavádějící politická zkratka. Glosa navazuje na reálnou citlivost sudetoněmeckého tématu, ale dnešní landsmanšaft nelze fakticky ztotožnit s nacisty ani s Henleinovou Sudetoněmeckou stranou. Přesnější je říci, že jde o kontroverzní krajanské sdružení s problematickým historickým dědictvím a sporným postojem k Benešovým dekretům, nikoli o nacistickou organizaci.
