Česká biskupská konference nominovala do Rady České televize Hanu Lipovskou. Že se z této ekonomky stal symbol boje o zachování statusu ČT jako média veřejné služby je důkazem, jak mimo realitu se diskuze o veřejnoprávnosti dostala. 

Kardinál Dominik Duka v jednom z několika vyjádření k nominaci Hany Lipovské do Rady ČT napsal, že “stejně jako obrana jejich existence (veřejnoprávních médií, pozn. aut.) je třeba, aby zazněly konstruktivní, a případně i kritické hlasy, které pomohou tuto službu zkvalitnit.” 

Tímto tvrzením reaguje na upozornění, že Hana Lipovská v minulosti několikrát zpochybnila samotnou existenci médií veřejné služby (“Nerozumím smyslu existence veřejnoprávních médií.”) Nic proti takovému postoji, v určité výseči veřejného života je vcelku obvyklý. Lipovská se dlouhodobě profiluje jako sympatizantka i spolupracovnice Institutu Václava Klause, který lze s nepatrnou mírou nadsázky možné označit za jedno z center snah o proměnu ČT z veřejnoprávního ve státní médium, případně o její úplné zrušení. V poslední době se navíc objevily informace o úzké spolupráci Lipovské s Janou Bobošíkovou, jejíž vztah k ČT je limitován událostmi z časů takzvané televizní krize. Pro účely diskuze o veřejnoprávnosti je zajímavější nepochopení role Rady ČT. Jejím úkolem totiž není snaha o zkvalitnění veřejné služby, ale kontrola úrovně, na níž je veřejná služba provozována. Donekonečna se opakuje zásadní nepochopení. Rada je ze zákona kontrolní orgán, nikoliv jakýsi supereditoriální panel. 

Důkazem nepochopení kontrolní funkce Rady je koneckonců  jiná citace z Dukova vysvětlení nominace: “Volba návrhu paní Lipovské vychází z jedné skutečnosti, že paní Hana Lipovská patří mezi velmi nadané ekonomky, které mají přesah do společnosti a má velký dar vysvětlování, také i ekonomických problémů.” 

To může být pravda, Lipovská je skutečně publikačně velice činorodá, přičemž její postoje má veřejnost možnost poznávat poslední dobou především prostřednictvím Parlamentních listů – jak ale její údajná schopnost vysvětlovat ekonomické problémy souvisí s funkcí Rady ČT? 

Nicméně: Pokud se Česká biskupská konference domnívá, že právě Hana Lipovská je tou nejlepší osobou, která má dohlížet na to, jak Česká televize plní svou veřejnoprávní úlohu, je jejím zákonným právem ji nominovat do Rady ČT. Kandidatura Lipovské splňuje všechny vyžadované náležitosti. 

Pokud tedy je diskutabilní nominace Hany Lipovské, iniciativa devatenácti senátorů, kteří Českou biskupskou konferenci vyzvali k jejímu stažení je diskutabilní stejnou měrou. Jakkoliv je možné rozumět znepokojení senátorů nad možností, že se členkou Rady ČT stane osoba, které je podle jejích vlastních slov instituce, na kterou má dozírat “lhostejná” a jejíž “existenci nechápe,” je nepřípustné vytvářet tlak směřující ke stažení nominace. 

O tom, jestli má Hana Lipovská nebo kdokoliv jiný sedět v Radě ČT, se má rozhodovat v Poslanecké sněmovně,  nikoliv prostřednictvím otevřených dopisů vytvářejících sice zdvořilý, ale přesto nátlak. Aby nedošlo k nedorozumění – neupírám zde senátorům právo vyslovit obavy, tvrdím ale, že výzva ke stažení nominace znamená tlak na omezení uplatňovat právo, které organizacím dává zákon. 

Všechno vysvětlování a všechny výzvy mají směřovat k lidem, kteří budou nové členy Rady ČT volit. A bylo by samozřejmě hezké, kdyby takto intenzivní debata probíhala i jindy než v okamžiku, kdy se o něčem rozhoduje. Problematika veřejné služby v médiích by měla být otevřená průběžně – a měla by především být racionální.  


Ondřej Fér

editor

Žurnalista, autor literatury faktu, publisher Manipulátoři.cz.