Na sociálních sítích se znovu rozhořel spor o předlistopadovou kariéru prezidenta Petra Pavla. Historik Petr Blažek kritizoval výklad Eduarda Stehlíka a tvrdí, že Pavel byl už od roku 1988 pracovníkem komunistické vojenské rozvědky. Stehlík naopak zdůrazňuje, že šlo o frekventanta zpravodajského kurzu a že část tvrzení jeho kritiků je zavádějící. Jaká jsou ověřitelná fakta a kde jde spíše o interpretaci?
Z archivních materiálů i veřejně dostupných dokumentů vyplývá, že Petr Pavel byl před rokem 1989 členem Komunistické strany Československa. Kandidátem členství se stal v roce 1983 a plným členem v roce 1985. To je skutečnost, kterou Pavel opakovaně přiznal a označil ji za chybu. V armádě tehdy ovšem bylo členství důstojníků v KSČ velmi běžné, zejména u výsadkových jednotek, kde sloužil.
Dalším doloženým faktem je, že Pavel byl v roce 1988 vybrán do tříletého postgraduálního zpravodajského kurzu organizovaného Zpravodajskou správou Generálního štábu (ZS GŠ). Šlo o výběrové studium pro důstojníky, kteří měli po jeho absolvování působit na zpravodajských nebo štábních funkcích. Kurz začal v září 1988 a jeho první část probíhala formálně pod hlavičkou Vojenské akademie v Brně, následně pokračoval ve Zpravodajském institutu v Praze.
Právě interpretace této skutečnosti je jádrem současného sporu. Petr Blažek tvrdí, že Pavel byl už od srpna 1988 „pracovníkem vojenské rozvědky“ a že tato informace nebyla dříve v jeho životopisech uváděna dostatečně přesně. Odkazuje přitom na archivní dokumenty, kde je veden ve spisech vojenské rozvědky a kde se objevuje i krycí jméno, což bylo v těchto strukturách běžnou praxí.
Eduard Stehlík však upozorňuje, že Pavel byl v té době především frekventantem studia, nikoliv operativním rozvědčíkem. Podle něj je zavádějící používat označení „rozvědčík“, protože může evokovat spojení se Státní bezpečností nebo aktivní zpravodajskou činností. Zpravodajská správa generálního štábu byla podle něj standardní vojenskou zpravodajskou službou, nikoliv složkou StB, a její úkoly se lišily od represivní činnosti kontrarozvědky.
Důležitým faktem je i časový průběh studia. Kurz trval do roku 1991 a většina jeho specializované části proběhla až po listopadu 1989, tedy v době demokratických změn. Pavel po revoluci prošel prověrkami a pokračoval v kariéře v armádě České republiky. V následujících letech se účastnil zahraničních misí, dosáhl nejvyšších armádních funkcí a stal se předsedou Vojenského výboru NATO.
Spor mezi oběma historiky tak nestojí primárně na tom, zda Pavel byl či nebyl ve zpravodajském kurzu – to je doložený fakt. Rozdíl spočívá v terminologii a hodnocení významu této epizody. Blažek používá výraz „pracovník vojenské rozvědky“ a zdůrazňuje kontinuitu s komunistickým režimem. Stehlík naopak hovoří o frekventantovi kurzu a zdůrazňuje kontext tehdejší armády i Pavlovu pozdější kariéru v demokratickém státě.
Většina odborných publikací a seriózních médií se přiklání k popisu, podle něhož byl Petr Pavel členem KSČ a v roce 1988 nastoupil do výběrového zpravodajského studia organizovaného vojenskou rozvědkou. Zároveň však neexistují důkazy, že by před listopadem 1989 působil jako operativní rozvědčík, a jeho rozhodující profesní kariéra se odehrála až po pádu komunistického režimu.
Celkově tedy platí, že základní fakta uváděná oběma stranami jsou pravdivá, ale jejich interpretace se liší. Jde především o spor o terminologii, kontext a hodnocení významu krátké části Pavlovy kariéry před rokem 1989, nikoliv o zásadní rozpor v samotných archivně doložených skutečnostech.