Výroky místopředsedy SPD Radim Fiala, který ve veřejnoprávním vysílání zpochybnil ruský podíl na výbuších muničních skladů ve Vrbětice, odhalují nejen opakování známých proruských narativů, ale i výrazný politický rozpor. SPD je nyní součástí vládní většiny spolu s hnutím ANO, přesto Fialova slova relativizují závěry, k nimž dospěla právě vláda vedená ANO v roce 2021. Tehdy kabinet Andreje Babiše oficiálně oznámil, že české bezpečnostní složky mají důvodné podezření na zapojení ruské vojenské rozvědky do sabotáže, při níž zemřeli dva čeští občané.
K výbuchům došlo v roce 2014 ve dvou vlnách a jejich vyšetřování patřilo k nejsložitějším bezpečnostním kauzám novodobé české historie. Na základě zjištění Bezpečnostní informační služba a policie vláda v dubnu 2021 oznámila, že za explozemi stáli příslušníci ruské vojenské rozvědky GRU, konkrétně jednotky zaměřené na zahraniční sabotáže. Tyto závěry byly považovány za natolik závažné a podložené, že Česká republika vyhostila 18 pracovníků ruské ambasády a výrazně omezila diplomatické vztahy s Moskvou.
Zásadní je, že tehdejší rozhodnutí nebylo politickým gestem bez podkladů. Podle členů tehdejší vlády byly informace bezpečnostních služeb prezentovány jako jednoznačné a dostatečné pro takto razantní krok. Připomněl to i ministr školství Robert Plaga, který byl ministrem tehdy i teď a jednoznačně uvedl, že kabinet vycházel z jasných zjištění o zapojení agentů GRU. Vyšetřování bylo sice později odloženo, ale nikoli proto, že by se podezření ukázalo jako liché – hlavní překážkou byla odmítavá spolupráce Ruské federace.
Zpochybňování těchto závěrů dnes tak neznamená polemiku s hypotézou, ale popírání oficiálního stanoviska českého státu. O to problematičtější je, že přichází od představitele strany, která je součástí vládní většiny, a fakticky tím zpochybňuje kroky svého nejsilnějšího koaličního partnera ANO. Argumentace o „nejednoznačnosti“ odpovědnosti Ruska přitom přesně odpovídá narativům, které dlouhodobě šíří ruská propaganda s cílem rozostřit odpovědnost a vyvolat pochybnosti o práci západních bezpečnostních služeb.
Kauza Vrbětice tak znovu ukazuje, jak snadno se dezinformační rámce dostávají do české politiky – tentokrát dokonce dovnitř vládní koalice. Nejde přitom o akademickou debatu, ale o otázku důvěry ve vlastní bezpečnostní instituce a o respekt k závěrům státu, který v reakci na cizí sabotážní operaci jednal. Relativizace těchto závěrů není „jiným názorem“, ale popřením doložených faktů a oslabením pozice České republiky navenek.