Opoziční hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury půjde do podzimních sněmovních voleb v širokém uskupení se třemi menšími stranami – Svobodnými, Trikolórou a Právem Respekt Odbornost (PRO). Na první pohled může jít o ambiciózní projekt sjednocení vlasteneckých sil. Při bližším pohledu se však ukazuje, že spojenci hrají v plánu SPD spíše roli stafáže, která má přinést hlasy, ale nikoli skutečný podíl na moci.
Podle dohody mají menší strany na kandidátkách SPD dohromady pouhých šest míst – dvě pro Svobodné, dvě pro Trikolóru a dvě pro PRO. Oproti desítkám pozic obsazených členy SPD jde o zcela marginální zastoupení. Pokud by SPD získala například deset procent hlasů a kolem dvaceti mandátů, reálně by z nich na menší strany připadlo jen několik málo křesel, pravděpodobně dokonce méně než slíbených šest. Většinu poslaneckého klubu by tak tvořili poslanci SPD.
Hlavní motivací menších stran je zjevně obava, že při samostatné kandidatuře by jejich hlasy propadly. Spolupráce se SPD jim dává alespoň malou naději na parlamentní zastoupení a s ním spojené státní příspěvky. Pro SPD naopak představují přívodní kanál k dalším voličům, kteří by jinak mohli dát hlas menším subjektům a tím ohrozit celkový výsledek hnutí.
Výsledkem však bude nerovnovážný vztah, v němž bude SPD i nadále dominovat. Spojenecké strany budou mít v nejlepším případě jednotlivce, nikoli silnou poslaneckou skupinu, a tedy ani možnost prosazovat vlastní program. Z politického hlediska jde proto spíše o taktické přivtělení menších hráčů než o skutečnou koalici založenou na rovnosti a sdílené odpovědnosti.
Celkově tak lze očekávat, že i když se SPD bude prezentovat jako široká vlastenecká platforma, skutečný poslanecký klub zůstane pevně v rukou Okamurova hnutí. PRO, Trikolóra a Svobodní se sice dostanou na kandidátky, ale jejich role bude omezená na symbolické zastoupení a legitimizaci volební strategie SPD. Volební spojenectví tak spíše než o sdílenou sílu půjde o dobře promyšlenou stafáž.