Společnost pro obranu svobody projevu se pustila do serveru investigace.cz kvůli textu o možné operaci maďarských tajných služeb proti opoziční straně Tisza. Jenže místo věcné polemiky s obsahem článku přišlo hlavně nálepkování. SOSP tvrdí, že investigace.cz je „přímo součástí skupiny mediálních aktivistů VSquare“, a jako protiargument přidává odkaz na Democracy Interference Observatory, tedy projekt spuštěný organizací MCC Brussels. Tím se ale debata neposouvá k faktům. Spíš se snaží přebít nepříjemné informace jiným politicky zabarveným rámcem.
Samotný článek investigace.cz přitom nestojí na dojmech nebo internetových spekulacích. Text vychází ze zjištění maďarského investigativního média Direkt36, které podle publikovaných informací získalo dokumenty popisující koordinovanou operaci proti straně Tisza. Součástí příběhu je i tvrzení o pokusu proniknout do IT systémů strany a o policejních raziích vedených na základě vykonstruovaných obvinění. To jsou závažná tvrzení, která si zaslouží věcnou odpověď, ne jen útok na redakci, která je převzala.
Ano, investigace.cz je skutečně partnerem sítě VSquare. To ale není žádné odhalení, které by samo o sobě zpochybňovalo věrohodnost textu. VSquare svou strukturu zveřejňuje otevřeně a investigace.cz mezi partnery uvádí. Investigace.cz navíc sama veřejně popsala, že její zástupkyně šéfredaktorky za redakci koordinuje projekt VSquare. Jinými slovy: nejde o tajenou vazbu, ale o veřejně přiznanou novinářskou spolupráci. Představovat to jako cosi kompromitujícího je spíš pokus vyvolat podezření než předložit protiargument.
Ještě zajímavější je, čím SOSP argumentuje. Odkazuje totiž na Democracy Interference Observatory, které není žádným neutrálním arbitrem stojícím mimo politický spor. MCC Brussels samo uvádí, že právě ono tento projekt spustilo, a v dalších textech DIO popisuje jako vlastní iniciativu. První velkou případovou studií DIO mají být právě maďarské parlamentní volby. Když tedy SOSP používá DIO jako údajně nezávislý korektiv, ve skutečnosti sahá po zdroji, který je součástí jednoho ideového a institucionálního okruhu.
A tím se dostáváme k podstatě celé manipulace. MCC Brussels je napojené na Mathias Corvinus Collegium, tedy instituci, která byla v Maďarsku masivně posílena státem. Reuters už dříve popsala, že na nadaci spojenou s MCC byly převedeny desetiprocentní podíly ve firmách MOL a Richter. V jiném textu Reuters pak zaznělo, že americký viceprezident JD Vance vystoupil právě v MCC při své návštěvě Maďarska v době předvolebního boje. Není tedy přehnané říci, že jde o součást širšího orbánovského mocenského a ideového ekosystému, nikoli o nestranný pozorovatelský projekt bez politického zázemí.
To samozřejmě neznamená, že vše, co zveřejní MCC Brussels nebo DIO, musí být automaticky nepravdivé. Znamená to ale, že je absurdní používat tento zdroj jako kladivo na investigativní novináře a tvářit se přitom, že jde o objektivní protiváhu. Pokud SOSP tvrdí, že investigace.cz je součástí nějaké aktivistické sítě, mělo by fér dodat i to, že zdroj, kterým oponuje, je součástí ideologického projektu velmi blízkého vládnímu táboru Viktora Orbána. Bez této informace je argumentace jednostranná a zavádějící.
Ve skutečnosti tu vidíme dobře známý postup. Když jsou zveřejněna nepříjemná zjištění, nezačne se spor o to, zda jsou dokumenty pravé, zda sedí časová osa nebo zda existují další potvrzující indicie. Místo toho se útočí na motivace autorů, jejich kontakty, jejich granty, jejich partnery nebo jejich údajné ideové ukotvení. Takový postup ale neodpovídá na otázku, zda se maďarský stát opravdu pokusil zasáhnout proti opozici. Jen odvádí pozornost.
Komentář, podle něhož SOSP po dotazu na diskreditaci maďarské opozice sáhla po odkazu na DIO, tedy míří správným směrem. Přesnější formulace by byla, že DIO je iniciativa spuštěná MCC Brussels, tedy organizací z orbánovského think-tankového prostředí, nikoli nezávislá instituce bez vazeb. Podstata však zůstává stejná: SOSP nevyvrátila obsah zjištění o Tisze, pouze se pokusila znevěrohodnit ty, kdo o nich informovali. A to je přesně ten moment, kdy se z obhajoby „svobody projevu“ stává obhajoba účelové propagandy.