Na sociálních sítích se znovu šíří text, který Aleš Svoboda vydává za citace Vladimira Putina, Alexandra Novaka a Sergeje Lavrova. Jenže problém je už v samotném základu: přesné formulace o tom, že Rusko má „ropy nadbytek“, že může „zásobovat půl planety dalších 50 let“ nebo že by se Evropa bránila „papírovými brčky“, se dají dohledat hlavně v řetězově sdílených facebookových příspěvcích, nikoli v ověřitelných oficiálních přepisech. V dostupných textech Kremlu se objevují jiné, obecnější výroky o tom, že Rusko je „spolehlivý dodavatel“ a chce obchodovat, ne tato barvitá tiráda, která po internetu koluje jako hotový propagandistický manifest.
To samozřejmě neznamená, že Rusko má málo ropy. Naopak: jde o jednu z největších ropných mocností světa. Podle americké EIA mělo Rusko k 1. lednu 2024 prokázané zásoby ropy ve výši 58 miliard barelů a v roce 2024 těžilo 9,2 milionu barelů denně. Jenže právě tady se ukazuje rozdíl mezi seriózní energetickou statistikou a facebookovým sloganem. Při hrubém přepočtu tato kombinace nevychází na nějaké samozřejmé „zásobování půl planety na 50 let“, ale zhruba na 17 let těžby při tehdejší úrovni produkce. I kdyby se objevila nová ložiska, Svobodou šířené tvrzení je zjevně přehnané a podsouvá jistotu tam, kde ve skutečnosti existuje řada proměnných.
Stejně zavádějící je představa, že Rusko může Evropě kdykoli bez problémů obnovit levné a stabilní dodávky hotových paliv. Reuters tento týden informoval, že Moskva znovu zakázala producentům vývoz benzínu, tentokrát až do konce července 2026, aby stabilizovala domácí trh v době vyšší poptávky a růstu světových cen ropy. Jinými slovy: země, která se v podobných příspěvcích stylizuje do role neomezeného energetického zachránce Evropy, sama omezuje export benzínu, aby zvládla vlastní domácí situaci. To není obraz bezedné jistoty, ale spíš důkaz, že ani velký producent nemá trh s palivy pod absolutní kontrolou.
Důvodů je víc. Nestačí mít ropu v zemi; je potřeba ji vytěžit, přepravit, zpracovat a bezpečně dostat na trh. A právě tady Rusko naráží na problémy. Reuters popsal, že ruský námořní export nafty a plynového oleje letos v březnu klesl o 3 procenta, mimo jiné kvůli opakovaným ukrajinským útokům na přístavy a infrastrukturu. Další zprávy agentury Reuters ukazují, že útoky poškodily důležité terminály v Primorsku a Usť-Luze a omezily exportní kapacity. To vše je přesný opak dojmu, který Svoboda vytváří: tedy že by stačilo „opravit Družbu“ a levná ruská energie by se do Evropy vrátila téměř lusknutím prstu.
Navíc je potřeba připomenout, že ruská energetika se od roku 2022 přeorientovala jinam. Podle Reuters loni Rusko vyvezlo 238 milionů tun ropy, přičemž přibližně 80 procent šlo do Číny a Indie. Před válkou směřovalo do Evropy zhruba 175 milionů tun, zatímco loni už jen asi 25 milionů tun. To znamená, že nejde jen o politickou otázku „chcít nebo nechtít“ obnovit staré vazby. Rusko už mezitím výrazně změnilo exportní toky, logistiku i cenovou politiku a západní trh zdaleka není v té pozici, jakou měl před několika lety.
Svoboda se na konci příspěvku opírá o cenu nafty v Rusku a tvrdí, že by se český spotřebitel mohl dostat na 39,90 Kč za litr. Jenže i tady pracuje s číslem bez kontextu. Ano, aktuální cena nafty v Rusku se podle dat založených na údajích Rosstatu skutečně pohybuje kolem 77,52 rublu za litr, tedy přibližně okolo 21 korun. Jenže z toho automaticky neplyne, že podobně levně by musela vycházet i nafta v Česku, kdyby se opět vozila ruská ropa. Cena na české pumpě není jen součtem ceny suroviny, rafinace, daně a marže. Vstupují do ní také kurzová rizika, dopravní náklady, pojištění, kapacita rafinerií, typ ropy, stav trhu s hotovými palivy i geopolitická přirážka. Svoboda zkrátka předvádí účetnictví podle přání, ne realistický energetický výpočet.
Ještě důležitější je ale kupní síla. Cedule s nízkou cenou na ruské pumpě vypadá efektně, ale sama o sobě neříká, jak dostupné je palivo pro běžného člověka. Český statistický úřad uvádí, že průměrná hrubá mzda v Česku ve čtvrtém čtvrtletí 2025 činila 52 283 korun. Rosstat uvádí pro listopad 2025 průměrnou měsíční nominální mzdu v Rusku. Když se tyto údaje porovnají s aktuální cenou nafty, vychází sice Rusko v jednoduchém přepočtu o něco lépe, ale rozhodně ne tak dramaticky, jak naznačuje propaganda postavená na samotné ceně za litr. Nízké číslo bez kontextu mezd, inflace a struktury ekonomiky je jen půlka příběhu.
Celý Svobodův text tak stojí na dvou manipulacích zároveň. První je šíření nedoložených nebo rovnou smyšlených citátů, které se tváří jako autentická slova Putina, Novaka a Lavrova. Druhou je zjednodušení složitého energetického trhu do sloganu, že „kdybychom zase brali ropu z Ruska, měli bychom levno“. Ve skutečnosti má Rusko sice velké zásoby ropy, ale zároveň omezuje vývoz benzínu, čelí útokům na infrastrukturu, přesměrovalo většinu exportu do Asie a samo bojuje s tím, jak udržet stabilní domácí trh. „Návrat k ruské ropě“ proto není žádná jednoduchá cesta k levným pohonným hmotám, ale spíš politický mýtus postavený na smyšlených citátech a účelově vybraných číslech.