Olivie Žižková, která proslula „hity“ jako „Evropo dýchej“ nebo „Já volím SPD“ znovu vydala další skladbu. Nese název Palach a hlásí k v ní odkazu k Janu Palachovi. Opomineme-li nízkou uměleckou úroveň, samotný text písně je až nechutně demagogický. Především tím absolutně pošlapává památku Jana Palacha, který bojoval za pravdu a proti cenzuře. V textu písně se také dočteme „nenechej se nikým skolit, když SPD můžeš volit.“
Nechutné je to, že volička a podporovatelka SPD, proti níž samotná SPD nikdy nevystoupila, bere do souvislosti Jana Palacha a SPD.
Jan Palach byl student historie a politické ekonomie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který obětoval svůj život na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy. Ve čtvrtek 16. ledna 1969 okolo 13:30 se v horní části Václavského náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil. Hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil uhasit výhybkář Dopravního podniku svým kabátem. S rozsáhlými popáleninami byl převezen na Kliniku popálenin FNKV a LFH UK v pražské Legerově ulici. Zde s ním byl na magnetofonový pásek natočen krátký rozhovor, v němž Palach hovořil o příčině svého činu. V záznamu se zmiňuje o pasivitě lidí, vystupuje proti rozšiřování Zpráv – deníku vydávaného sovětskými okupanty, a požaduje generální stávku. Zemřel v neděli 19. ledna 1969 v 15:30, tři dny po svém činu. Pohřeb Jana Palacha dne 25. ledna 1969 se stal velkým protestem proti pokračující okupaci. Smuteční průvod, čítající několik desítek tisíc lidí, šel z Václavského náměstí na tehdejší náměstí Krasnoarmějců v Praze 1 (dnešní Náměstí Jana Palacha). Palach byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Pohřební rozloučení vedl evangelický farář Jakub Schwarz Trojan. Roku 1973 byly jeho ostatky, bez souhlasu pozůstalých zpopelněny a popel uložen v rodných Všetatech. Po Palachovi se v období od 16. do 31. ledna 1969 se v Československu pokusilo upálit 10 lidí, do konce dubna 1969 to již bylo 26 lidí, z toho 7 zemřelo. Nejznámější z nich je Jan Zajíc (sám se podepsal jako pochodeň č. 2), který se upálil 25. února v průchodu domu na Václavském náměstí.
Jan Palach po svém činu zanechal tento dopis:
Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem:
„Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit.
Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň.
Naše požadavky jsou:
- okamžité zrušení cenzury,
- zákaz rozšiřování “Zpráv”.
Jestliže nebudou naše požadavky splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969 a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. s časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.
Pochodeň č. 1
P.S.
Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej.“
Reálné činy SPD jsou naprosto opačné. SPD ráda cenzuruje odlišné názory. Řada lidí si všimla, že hnutí na svých facebookových stránkách maže prakticky všechny opoziční komentáře a poté ve velkém blokuje uživatele, kteří je napsali. Vznikla dokonce i nová stránka na Facebooku, která se jmenuje „Tomio Okamura mi dal ban“ a klade si za úkol dokumentovat právě stranou zcenzurované příspěvky. Administrátoři cenzurují jednoznačně i slušné a věcné komentáře.
Čin Jana Palacha byl též zaměřený proti invazi vojsk Varšavské smlouvy, pod velením SSSR. Jasroslav Kmenta se v článku publikovaném v magazínu Reportér pokusil odhalit vztahy členů SPD k osobám navázaným na Rusko.
„Důležitou postavou je například Sergej Pavljuk, který ještě jako student pracoval jako poradce Víta Bárty, který se „proslavil“ jako předseda Věcí veřejných. Pavljuk byl už tehdy zastáncem přímé demokracie a myšlenku referend šířil na několika dezinformačních webech. Bárta se později spojil s tehdy ještě Úsvitem Tomia Okamury a kandidoval za toto uskupení v Plzeňském kraji. Přestože zvolen nebyl, jeho poradce u politiky zůstal a stal se asistentem poslance Radima Fialy, který stál po boku Okamury i po rozštěpení Úsvitu a v SPD je nyní „druhým mužem strany“. Pavljuk přestal s Fialou spolupracovat údajně loni v létě. Proč by ale muž, který se do Česka přestěhoval ze Sovětského svazu v roce 1997, měl být důležitý? Klíč leží v jeho rodině.
Otcem Sergeje Pavljuka je Oleg Pavljuk, který byl důstojníkem sovětské armády. Dle svých slov ale ve své domovině do kontaktu se zpravodajskými službami nepřišel, přesto chápe, že by mohl být objektem zájmu české kontrarozvědky. Pavljuk starší má navíc zajímavého obchodního partnera. Podnikal společně s dalším bývalým důstojníkem Vladimírem Vasiljevem,“ píše v shrnutí Info.cz.
V neposlední řadě Palach protestoval proti šíření dezinformací a propagandy za pomoci deníku Zprávy. Současní poslanci SPD jsou známi šíření dezinformací. Například šéf Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Radek Koten (SPD Tomia Okamury) sdílel konspirační informaci o škodlivosti mikrovlnných trub z serveru Lajkit.cz. Psolankyně Jana Levová zase šířila hoaxy o uprchlících u Plzně, kteří utekli z porouchaného autobusu do lesa směrem na Letkov. Ač se nehoda doopravdy stala, v autobuse nebyli vůbec žádní uprchlíci. Nová poslankyně tak způsobila nesmyslnou hysterii – a dnes za to sklidila plody. SPD se obula i do smrti Jána Kuciaka. Podle Tomia Okamury a jeho strany SPD provází vraždu Jána Kuciaka a jeho přítelkyně „podivné okolnosti“, na Slovensku „probíhá snaha o svržení vlády“ a „situace připomíná vraždu britské poslankyně, odpůrkyně Brexitu, několik dní před referendem.“ Joanne „Jo“ Coxová svým zraněním podlehla po převozu do nemocnice. Podezřelý 52letý Thomas Mair byl zatčen. Dle prvních zpráv útočník vykřikoval během útoku „Britain First!“, což je název britské ultrapravicové politické strany a též heslo britských nacionalistů.
Příznivci a podporovatelé SPD by měli být ti poslední, kteří si berou jméno Jana Palacha do úst.