Brněnský sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení byl jednou z nejvýraznějších událostí posledních týdnů. Nejen proto, že se takové setkání poprvé uskutečnilo na území České republiky, ale také proto, jak rychle se z něj stalo politické a dezinformační téma. Akce se konala od 22. do 25. května 2026 v rámci festivalu Meeting Brno, který dlouhodobě staví svůj program na dialogu, připomínání historických zkušeností a česko-německém porozumění. Organizátoři sjezd rámovali jako pokračování cesty smíření a partnerství.
Místo věcné debaty se ale v části veřejného prostoru rychle prosadil obraz „ohrožení státu“, „přepisování dějin“ a „národní zrady“. Protestní rétorika vyvrcholila mimo jiné vystoupením předsedy SPD Tomia Okamury, který sjezd označil za „sjezd nacistických pohrobků“ a zároveň znovu otevřel téma válečných reparací. Podobná zkratka je manipulativní hned ve dvou rovinách: paušálně spojuje dnešní krajanské sdružení a potomky vysídlených Němců s nacismem a zároveň vytváří dojem, že samotná diskuse o smíření znamená popření českých obětí nacistické okupace.
Jedním z nejrozšířenějších tvrzení bylo, že prezident Petr Pavel vyzýval k omluvě sudetským Němcům. Agentura AFP však ověřila, že tvrzení neodpovídá realitě. Podle zjištění AFP se v dubnu 2026 šířilo nepravdivé tvrzení, že Pavel na debatě se studenty v Pardubicích řekl, že je čas omluvit se sudetským Němcům. Téma sudetských Němců se ale na debatě podle dostupných záznamů vůbec neřešilo. AFP rovněž nenašla jiné veřejné vystoupení, kde by prezident takový výrok pronesl.
Další manipulací bylo zaměňování prezidentské záštity. Petr Pavel neudělil záštitu „sjezdu sudetských Němců“ jako politickému prohlášení, ale festivalu Meeting Brno, kterému ji podle Hradu udělil už potřetí. Kancelář prezidenta vysvětlovala záštitu podporou projektu, jenž usiluje o otevřený dialog, sdílení příběhů a historických zkušeností. Prezident se samotné akce neúčastnil. Z toho nelze poctivě vyvozovat, že by Hrad podporoval jakékoli údajné sudetoněmecké nároky vůči České republice.
S podobnou zkratkou se pracovalo i u tématu reparací. Je pravda, že Československo mělo po druhé světové válce vůči Německu reparační nároky. Ministerstvo zahraničí uvádí jejich výši 306 miliard Kčs v dobové měně a zároveň informuje, že ze strany Německa bylo Československu vyplaceno 230,1 milionu Kčs. To je důležité historické téma. Neznamená to však, že dnešní sudetoněmecký sjezd v Brně byl akcí k vymáhání majetkových nároků nebo že každá snaha o česko-německý dialog musí být podmíněna novým vyjednáváním o reparacích.
Kolem sjezdu se šířily také obrazové manipulace. AFP například ověřila neautentický snímek, který měl ukazovat prezidenta Petra Pavla s představitelem sudetských Němců Berndem Posseltem. Ve skutečnosti šlo o fotomontáž vytvořenou z prezidentova selfie s ukrajinským politikem z roku 2023. Takový typ manipulace je typický: nejde jen o jednotlivou falešnou fotku, ale o snahu vyrobit emocionální důkaz, že mezi prezidentem a sudetoněmeckými představiteli existuje údajné politické spojenectví.
Samotný průběh akce přitom neodpovídal dramatickému obrazu, který koloval na sociálních sítích. Meeting Brno i sjezd doprovázely pietní akce, včetně připomínky obětí holocaustu na brněnském hlavním nádraží. Česká televize informovala, že se této piety účastnili sudetští Němci i Wintonovy děti, zatímco část lidí proti konání sjezdu protestovala. Novinky po skončení sjezdu popsaly také pietu v Kounicových kolejích, tedy na místě spojeném s nacistickým terorem. To je podstatný kontext, který se v emotivních příspěvcích často ztrácel.
Samostatným tématem je vlna komentářů na sociálních sítích. Pod příspěvky lokálních médií se objevovaly stovky až tisíce reakcí, často od lidí, kteří zjevně nebyli místními čtenáři daného regionálního média. Podnikatel Jiří Hlavenka si ve veřejném facebookovém komentáři všiml vysokého počtu nenávistných reakcí, účtů s mimořádným množstvím komentářové aktivity a profilu lidí, kteří podle něj nereagovali na odpovědi, ale pouze přicházeli zanechat hejt a pokračovali dál. Takové pozorování ale samo o sobě nedokazuje existenci botnetu ani koordinované zahraniční operace. Ukazuje spíše to, jak dobře dokážou algoritmy sociálních sítí doručit konfliktní historické téma lidem, u nichž lze očekávat silnou emoční reakci.
Právě v tom je hlavní poučení. Dezinformace kolem brněnského sjezdu nebyly tvořeny jedním velkým vymyšleným příběhem, ale řetězem menších zkratek: prezident se prý chce omlouvat sudetským Němcům; záštita festivalu se vydává za podporu sudetoněmeckých nároků; smíření se líčí jako útok na české oběti; dnešní potomci vysídlených Němců jsou paušálně spojováni s nacismem; historicky složité téma reparací se používá jako jednoduchý politický slogan. Výsledkem je obraz, který má vyvolat hněv, nikoli porozumění.
Připomínat nacistické zločiny, české oběti okupace a tragické kapitoly česko-německých dějin je zcela legitimní a potřebné. Stejně legitimní je ale mluvit o poválečném násilí, vyhnání civilistů, kolektivní vině a o tom, jak se s těmito tématy vyrovnávat po osmdesáti letech. Manipulace začíná ve chvíli, kdy se historická paměť mění v nástroj mobilizace proti smíření a kdy se složité dějiny nahrazují hesly o „zrádcích“ a „nacistických pohrobcích“.
Verdikt: Kolem sudetoněmeckého sjezdu v Brně se šířila směs nepravdivých tvrzení, zavádějících zkratek a emotivních politických nálepek. Samotná akce nebyla důkazem „přepisování dějin“ ani podpory sudetoněmeckých nároků. Byla však využita jako silné mobilizační téma pro sociální sítě a politický konflikt.
