Jedním z častých tvrzení proruské propagandy je, že sankce USA a EU proti Rusku „nefungují“ a naopak poškodily především Evropu. Například maďarský premiér Viktor Orbán v létě 2022 prohlásil, že protiruské sankce bolí více Evropskou unii než Moskvu a že evropská ekonomika „lapá po dechu“ [1]. Podobně u nás politolog Petr Robejšek mluví o „sebezničujících“ sankcích vnucených USA, které prý Rusko nezasáhly a vedly jen k násobnému zdražení plynu. Pojďme tato tvrzení konfrontovat s dostupnými ekonomickými daty a reálným vývojem v Rusku, EU a Česku.
Ruská ekonomika pod tlakem sankcí. Po zavedení rozsáhlých sankcí v reakci na invazi na Ukrajinu se ruská ekonomika propadla do recese. V roce 2022 klesl ruský HDP zhruba o 2,1 % [2], místo očekávaného růstu. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že v roce 2025 bude ruský HDP o 10–12 % nižší, než kdyby válka a sankce nenastaly [3]. Jinými slovy, ruská ekonomika je podstatně menší, než by byla bez sankčního tlaku. Sankce tak rozhodně mají dopad – zpomalily ekonomický rozvoj Ruska a oslabily jeho dlouhodobý potenciál financovat válku.
Pokles životní úrovně v Rusku. Sankce také snižují životní úroveň běžných Rusů, byť cíleně míří na režim a jeho zdroje. Disponibilní příjmy ruských domácností klesly podle analýz zhruba o 20–25 % oproti úrovni, kde by byly bez války [3]. Inflace v Rusku se drží nad 10 % a ruská centrální banka musela zvýšit úrokové sazby až na 21 % [3], aby krotila zdražování a bránila propadu rublu. Nezaměstnanost v Rusku sice oficiálně klesla pod 2 %, to však není znakem prosperity – jde o důsledek mobilizace a nedostatku pracovní síly, který paradoxně brzdí výrobu [3]. Kombinace vysoké inflace a omezené nabídky zboží znamená, že reálné mzdy i důchody v Rusku klesají a lidé si za své příjmy koupí méně než dříve. Sankce navíc omezily dostupnost moderních technologií a zboží – z ruského trhu zmizela řada automobilů, elektroniky či náhradních dílů.
Propad exportů a příjmů Ruska. Sankce mířily hlavně na klíčové zdroje příjmů Kremlu – vývoz energetických surovin a strategického zboží. Tvrdá data ukazují, že v tomto směru jsou sankce účinné. Ruský vývoz se celkově propadl: i po částečném přesměrování do Asie klesl v roce 2023 objem vývozu komodit o 28 % [3]. Díky embargu EU a cenovým stropům na ruskou ropu přišel Kreml o značnou část příjmů z prodeje energií – v lednu 2023 klesly ropné příjmy o 27 %, v únoru dokonce o 42 % meziročně [3]. Evropa se navíc téměř odstřihla od ruských fosilních paliv: příjmy Ruska z exportu ropy a plynu do EU spadly ze zhruba 100 mld. eur v roce 2022 na pouhých 22 mld. v roce 2024 [4]. Rusko sice prodává více ropy a plynu do Číny či Indie, ovšem se slevou a s vyššími náklady. Sankce tedy přímo plní účel – omezují příjmy ruského rozpočtu.
Technologie a průmysl: sankční ztráty na ruské straně. Kromě poklesu exportů čelí Rusko i technologickému embargu, které dopadá na jeho průmysl. Západní vývozní kontroly zastavily dodávky součástek pro ruský vojenský, letecký a námořní sektor – tyto obory trpí nedostatkem moderních komponentů [3]. Například kvůli zákazu dovozu vyspělých polovodičů je dnes Rusko závislé na čínských dodávkách čipů z více než 90 % a často je nakupuje za ceny až desetkrát vyšší [3]. To dramaticky zdražuje výrobu a omezuje schopnost Ruska modernizovat výzbroj. Také civilní průmysl zaznamenal propad – automobilová výroba v Rusku se v roce 2022 snížila o desítky procent. Sankce finančního typu zase znesnadňují obchod a přístup ke kapitálu, což vede k zadlužování ruských firem [3]. Celkově se dá říci, že sankce nezpůsobily okamžitý kolaps, ale systematicky oslabují stabilitu ruské ekonomiky.
Dopady na Evropu – energetická krize 2022. Sankce proti Rusku měly samozřejmě vedlejší účinky i na evropské ekonomiky – hlavně skrze energetickou krizi. Rusko už v roce 2021 začalo omezovat dodávky plynu a po zahájení invaze plyn téměř zastavilo. Zemní plyn na burze v EU (hub TTF) stál před válkou okolo 20 €/MWh, ale po ruské invazi vystřelil během roku 2022 až na rekordních 300–345 €/MWh [5]. To je nárůst o více než 1 500 % proti cenám, na které byli Evropané zvyklí! Protože zemní plyn je v Evropě důležitým palivem, přelilo se zdražení do celé ekonomiky. Elektřina v EU zdražila na několikanásobek dřívějších cen – třeba v ČR velkoobchodní cena elektřiny koncem léta 2022 přesahovala 500 €/MWh. Výsledkem byla rekordní inflace napříč Evropou: průměrně 9 % za rok 2022, v ČR pak 14,8 % [6]. Reálné mzdy v ČR spadly o 7–9 % [6].
Reakce Evropy: zmírnění dopadů a diverzifikace. Tvrdí-li někdo, že sankce zničily evropskou ekonomiku, realita je odlišná. Evropě se sice nevyhnuly problémy – růst ekonomiky výrazně zpomalil – ale nedošlo k žádnému kolapsu. Evropské státy naopak masivně zasáhly: dohromady vynaložily kolem 800 mld. € na mimořádná opatření v energetické krizi [7]. Nejvíce Německo, ale i Česko zavedlo zastropování cen energií. Zadlužení evropských států se kvůli tomu zvýšilo – v ČR mezi 2020 a 2022 nejrychleji z celé EU [6]. Tato protikrizová politika však zafungovala a zabránila sociální katastrofě.
Evropská ekonomika se zotavila. Klíčové je, že Evropa se během roku 2023 dokázala přizpůsobit nové situaci. EU diverzifikovala dodávky plynu, snížila spotřebu a zásobníky naplnila na rekordní úroveň. V roce 2023 už byl trh stabilnější a ceny klesaly. Na jaře 2023 se plyn dostal pod 100 €, začátkem roku 2025 kolem 50 €/MWh [8]. To je zhruba 2× dražší než před válkou, nikoli 5×. Elektřina také zlevnila. Inflace se vrátila k jednociferným hodnotám [6]. Evropa tedy zažívá zpomalování, nikoli hospodářský kolaps – například Německo v roce 2024 rostlo o 0,2 % HDP [4].
Jsou energie 5× dražší než před válkou? To možná platilo krátce v roce 2022, dnes už není pravda. Velkoobchodní cena plynu je asi 2–3× vyšší než dlouhodobý průměr [8]. Koncové ceny pro domácnosti jsou po státních zásazích srovnatelné s rokem 2021. Tvrzení o „5× dražší energii“ je zavádějící a neodpovídá současným statistikám.
Sankce fungují – zasáhly Rusko citelně, Evropu zvládnutelně. Data ukazují, že sankce zasáhly hlavně Rusko, zatímco Evropa zvládla energetický šok. Ruský režim přišel o většinu příjmů z exportu do EU, HDP stagnuje a občané chudnou [3][4]. Evropa za to zaplatila vyšší inflací a dluhy, ale dokázala se přizpůsobit. Plyn a energie už nestojí pětinásobek původních cen. Tvrzení, že sankce „nefungují“ a „ničí Evropu“, je mýtus.
Zdroje
- Orbán: „Protiruské sankce nefungují…“ – Novinky.cz
- OECD/World Bank, růst/pokles ruského HDP 2022 – BBC
- Economics Observatory (únor 2025), analýza dopadů sankcí – Economics Observatory
- Forum24 (květen 2025), shrnutí o ruských příjmech a EU – Forum24
- Ekolist (17. 6. 2022), rekordní ceny plynu – Ekolist
- NKÚ – Zpráva o hospodaření ČR 2022 (inflace, reálné mzdy, dluh) – NKÚ
- Reuters (13. 2. 2023), evropské vlády vydaly 800 mld. € na energii – Reuters
- Reuters (17. 2. 2025), vývoj cen plynu 2022–2025 – Reuters