Rok 1540 skutečně přinesl Evropě mimořádné sucho. Virální příspěvek ale přehání některé údaje a z jediného historického extrému vyvozuje závěr, který klimatologické studie nepodporují.
Na facebookové stránce Samizdat se s více než šesti sty sdíleními šíří příspěvek nazvaný „Historické sucho“. Stejný text následně sdílel také Daniel Vávra. Jeho hlavním sdělením je, že současné sucho a vysoké teploty nejsou „nic nového“ a přírodní jevy se pouze opakují. Základem příspěvku je červencový partnerský článek Tiscali a webu VědaŽivě. Pravdivé historické informace jsou však doplněny nepřesnostmi a především zavádějícím klimatickým výkladem.
Pravdivým jádrem je samotná existence mimořádného sucha roku 1540. Studie Olivera Wettera a jeho kolegů vycházela z více než tří set dobových záznamů a popsala přibližně jedenáctiměsíční sucho v západní a střední Evropě. Kroniky dokládají vysychání studní a menších toků, problémy vodních mlýnů, požáry i mimořádně nízké hladiny velkých řek. Také výzkum Rudolfa Brázdila a jeho kolegů označuje léta 1531–1540 podle dokumentárních rekonstrukcí za nejsušší letní desetiletí posledních pěti století. Výsledek ale závisí na použité metodě – rekonstrukce založená na letokruzích řadí toto desetiletí přibližně na osmé až deváté místo.
Nepravdivý je už senzační titulek, podle něhož „Labe vyschlo a teploty jedenáct měsíců neklesly pod 30 °C“. Labe nevyschlo: jeho průtok u Míšně měl podle rekonstrukce klesnout přibližně na desetinu obvyklého průtoku a řeku bylo možné na některých místech přebrodit. Úplně vysychaly především menší vodní toky. Tvrzení o jedenácti měsících nad 30 °C citované studie vůbec neobsahují a pro 16. století samozřejmě nemáme souvislá teploměrná měření. Kroniky naopak popisují konec roku jako slunečný a teplý „podobně jako v dubnu“, nikoliv jako nepřetržité tropické počasí.
Zkreslena je také studie z roku 2016. Ta neuvádí, že by denní maxima byla o 40 až 70 procent vyšší než v roce 2003. Odhaduje, že existuje 40–70% pravděpodobnost, že nejvyšší denní teplota roku 1540 překonala maximum z roku 2003. Pravděpodobnost, že bylo teplejší celé léto, však autoři odhadli nanejvýš na 20 procent. Nová rekonstrukce publikovaná v roce 2026 navíc označila při použití stejného pevného teplotního základu rok 2003 za nejteplejší léto analyzovaného období 1421–2008. Rok 1540 vychází jako výjimečnější teprve ve srovnání s tehdejším, podstatně chladnějším klimatem.
Další chyby obsahuje doplněný seznam historických such. Rok 1118 je znám především jako rok jedné z největších historických povodní v Praze, což uvádí také přehled Českého hydrometeorologického ústavu. Odborná chronologie považuje za první věrohodně popsaná sucha zimu 1090/1091 a jaro 1121. Sucha v letech 1616 a 1947 byla skutečně mimořádná, ale odborná studie pro rok 1947 pracuje se stoletou dobou opakování, nikoliv s „pětisetletým suchem“. A závěrečný citát „Kdo se přizpůsobí, nevyhyne“ není autentickým výrokem Charlese Darwina, ale pozdější parafrází, jejíž původ Cambridgeská univerzita vystopovala k profesoru managementu Leonu Megginsonovi.
Především ale nelze z jediného extrémního roku před průmyslovou revolucí usuzovat, že současná změna klimatu je pouhým opakováním minulosti. Klimatologie nikdy netvrdila, že před spalováním fosilních paliv neexistovala sucha, povodně nebo vlny veder. Zkoumá, jak se mění jejich pravděpodobnost, intenzita a výchozí podmínky. IPCC označuje lidský vliv na oteplování atmosféry, oceánů a pevniny za jednoznačně prokázaný. Vyšší teploty současně zvyšují výpar a mohou prohlubovat půdní a zemědělské sucho, i když samotný vývoj srážek se regionálně liší.
Ani novodobá data neukazují prosté pravidelné opakování. Sucho v letech 2018–2019 bylo podle studie ve Scientific Reports nejrozsáhlejší dvouletou epizodou ve střední Evropě za nejméně 254 let. V roce 2022 zaznamenal Copernicus, že 63 procent evropských řek mělo podprůměrný průtok. Sucho roku 1540 je důležitým příkladem přirozeného extrému, nikoliv důkazem proti změně klimatu. Přizpůsobování krajiny je nezbytné, ale nestojí proti omezování emisí. Verdikt: příspěvek má pravdivé historické jádro, obsahuje však několik nepravd a jako celek je zavádějící.
