Rusko se chystá od 1. září 2025 zakázat ukrajinštinu na základních a středních školách v oblastech Ukrajiny, které okupuje. Podle listu Kommersant má nový předpis ruského ministerstva školství zcela vymazat ukrajinský jazyk z výuky. Deník The Moscow Times dodává, že z osnov zmizí také ukrajinská literatura pro první až devátý ročník, a i když má ve vyšších ročnících formálně zůstat, není jasné, jak bude vyučována. Tento krok zapadá do širší ruské snahy potlačit ukrajinskou identitu a asimilovat okupované regiony.
Paradoxem je, že právě údajná obrana ruskojazyčného obyvatelstva byla jedním z hlavních důvodů, jimiž Kreml ospravedlňoval svou agresi vůči Ukrajině od roku 2014. Moskva tvrdila, že Kyjev zakázal ruštinu a utlačuje její mluvčí. Tato obvinění se však nikdy nezakládala na pravdě.
Po pádu režimu Viktora Janukovyče v únoru 2014 ukrajinský parlament sice hlasoval o zrušení tzv. Kivalov–Kolesničenkova jazykového zákona z roku 2012, který dával ruštině a dalším menšinovým jazykům regionální status, avšak tehdejší úřadující prezident Oleksandr Turčynov zákon nepodepsal. To znamená, že ruština nadále měla stejná práva jako předtím a žádný zákaz nepřišel. Ukrajinská ústava ostatně od roku 1996 zaručuje svobodné užívání a ochranu ruštiny a dalších menšinových jazyků.
Zásadnější změny přinesl až jazykový zákon přijatý v roce 2019. Ten stanovil, že ukrajinština je jediným státním jazykem, a zavedl její povinné používání ve veřejné správě, školství či médiích. Neznamenalo to však zákaz ruštiny. Ta se může nadále svobodně používat v soukromí, v kulturní tvorbě, v církevním životě i v médiích (s určitými kvótami). Ve školách se vyučovala jako cizí jazyk. Ústavní soud navíc v roce 2021 potvrdil, že zákon neomezuje práva národnostních menšin.
Ruské tvrzení, že Kyjev ruštinu zakázal, tak bylo dezinformačním narativem. Ve skutečnosti byla ruština na Ukrajině i po roce 2014 běžně slyšet v ulicích, vyučovala se ve školách a využívala se v médiích. Pokud tedy někde skutečně dochází k potlačování jazyka a kultury, je to na okupovaných územích, kde Moskva dnes zakazuje ukrajinštinu.
Současný zákaz ukrajinštiny v Ruskem okupovaných regionech jasně ukazuje dvojí metr Kremlu. Zatímco se Rusko léta vydávalo za ochránce jazykových práv, dnes samo otevřeně ničí kulturní a jazykovou identitu národa, proti němuž vede válku. Jde o další důkaz, že argument o „ochraně ruskojazyčných“ nebyl ničím jiným než propagandistickou záminkou k vojenské agresi.