V nedávném rozhovoru pro Forum24 upozornil analytik Vojtěch Pecka na působení ruské propagandy a fosilního průmyslu v šíření dezinformací o změně klimatu. Podle něj hraje v českém prostředí významnou roli bývalý prezident Václav Klaus, který už od počátku 90. let systematicky zpochybňuje vědecký konsenzus o globálním oteplování. Pecka tvrdí, že tyto postoje nejsou náhodné, ale kopírují narativy, které se objevily nejprve ve Spojených státech – zejména z okruhu think-tanků financovaných fosilními firmami jako ExxonMobil či Koch Industries.
Pecka zdůrazňuje, že Václav Klaus svým vlivem legitimizoval klimatický skepticismus v Česku a v podstatě importoval zahraniční dezinformační narativy do místního diskurzu. Upozorňuje přitom na strukturované kampaně, které spojují kritiku Zeleného údělu, Evropské unie a ekologických iniciativ s geopolitickými zájmy Ruska. Tyto kampaně jsou podle něj součástí širší strategie podkopávání důvěry v demokracii a vědecké instituce.
Tvrzení, že Rusko šíří klimatické dezinformace, ale nezastává pouze Pecka. Podobné závěry přinesla například zpráva NATO z roku 2024, která uvádí, že kremelské síly aktivně šíří popírání klimatické změny napříč Evropou, aby zbrzdily přechod k obnovitelným zdrojům a chránily svůj vývoz fosilních paliv. NATO zároveň obvinilo Rusko, že blokuje mezinárodní sdílení dat z Arktidy, čímž omezuje možnosti přesného modelování klimatických změn.
Podle vyšetřování webu DeSmog a polské vojenské kontrarozvědky šířilo Rusko v Polsku konspirační teorie a dezinformace o klimatické vědě v rámci „kognitivní války“. Stejně tak organizace Friends of the Earth upozorňuje na Ruskem podporované mediální platformy, které šíří falešné informace o klimatických aktivistech a vědě.
Klausovo jméno se objevuje i v mezinárodních analýzách, které ho uvádějí mezi hlavní postavy klimatického skepticismu v postkomunistických zemích. Tyto narativy se často shodují s kremelskými zájmy – například útoky na environmentální politiku EU nebo snahu prezentovat klimatické iniciativy jako útok na svobodu a suverenitu.
Z výše uvedeného vyplývá, že šíření klimatických dezinformací není izolovaným jevem, ale součástí větší geopolitické a ekonomické strategie. Václav Klaus zde nefiguruje jako osamocený myslitel, ale jako hlas, který rezonuje s vlivnými zájmy, jež se změn klimatu obávají nikoli z vědeckých, ale z ideologických a obchodních důvodů.