Dne 19. září tři ruské stíhačky MiG-31 bez povolení vstoupily do estonského vzdušného prostoru. Podle estonského ministerstva obrany letadla s vypnutými transpondery a bez rádiového spojení kroužila nad estonským územím celkem dvanáct minut. Zasáhly proto i jednotky NATO – z estonské základny Ämari vzlétly italské F-35, připojilo se i letectvo Švédska a Finska. Šlo už o čtvrtý podobný incident v tomto roce.
Krátce poté se na sociálních sítích začala šířit tvrzení, že žádné narušení estonského vzdušného prostoru nenastalo. Autoři příspěvků zdůrazňovali, že ostrov Vaindloo, přes který měly letouny údajně létat, má jen několik stovek metrů, a proto je nemožné, aby tam stíhačky setrvaly dvanáct minut. Tento argument má však zavádějící charakter – ministerstvo obrany zveřejnilo mapu letu, z níž jasně vyplývá, že ruské stroje letěly nejen nad ostrovem, ale i podél hranice, tedy po estonské straně.
Moskva obvinění odmítla. Ministerstvo obrany Ruské federace tvrdilo, že letadla letěla pouze nad mezinárodními vodami a nikdy nepřekročila hranici Estonska. Kreml označil estonská tvrzení za „bezpředmětná“ a zdůraznil, že šlo o běžný přelet směrem do Kaliningradu. Toto vysvětlení se rychle rozšířilo v proruských mediálních kanálech a na sociálních sítích, kde bylo prezentováno jako důkaz „šíření lží Západem“.
Estonské úřady však poukazují na radarové záznamy i další důkazy, které potvrzují, že stíhačky skutečně vstoupily do hloubky až deseti kilometrů do estonského vzdušného prostoru. Mapy zveřejněné ministerstvem obrany jasně ukazují průlet podél hranice a nikoliv jen nad ostrovem Vaindloo. Jak vysvětlil major Taavi Karotaam z tiskového oddělení estonských ozbrojených sil, letouny letěly paralelně s hranicí od východu k západu, a to právě po estonské straně.
Podle mezinárodního práva, konkrétně Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví z roku 1944, mají státy plnou suverenitu nad svým vzdušným prostorem, a ten zahrnuje nejen pevninu, ale i přilehlé teritoriální vody. Ruská letadla tak bez povolení vstoupila do prostoru, který je Estonskem legitimně kontrolován. Úmluva, k níž se zavázaly jak Estonsko, tak i Rusko, jasně říká, že vojenské letouny nesmí přeletět cizí území bez předchozího souhlasu.
Celý incident proto není jen sporem o mapy, ale i ukázkou toho, jak se realita stává předmětem informačního boje. Zatímco Estonsko i NATO předkládají důkazy o narušení svého prostoru, Rusko i proruské dezinformační kanály se snaží odvést pozornost a vyvolat dojem, že jde o zveličování či výmysl. V konečném důsledku se jedná o další testování odolnosti NATO a schopnosti členských států reagovat na provokace.