Rusko se už delší dobu brání jakýmkoli skutečným mírovým jednáním. Nejde jen o vojenské kalkulace, ale i o přípravu informačního pole. Kreml potřebuje protahovat válku, aby získal co nejlepší vyjednávací pozici, zároveň však nesmí připustit, aby mír působil jako jeho slabost. Proto se v ruských médiích objevují dva paralelní narativy: buď že mírová dohoda je důkazem ruského vítězství, nebo že jde o past, do které Západ tlačí.
První varianta je postavená na tvrzení, že „celý NATO blok“ musel zasáhnout, aby Rusko zastavil. Zmínky o „koalici 26 zemí“ se budou prezentovat jako důkaz ruské síly – údajně se musela spojit skoro celá Evropa, aby čelila „jedinému státu“. V ruském pojetí to není slabost, ale triumf: pokud na Ukrajinu přijdou mezinárodní síly, propaganda to přebarví na potvrzení, že Moskva donutila Západ ke vstupu do války.
Druhý narativ bude naopak zdůrazňovat, že přítomnost zahraničních jednotek znamená „ztrátu suverenity Ukrajiny“. I když půjde o misi na základě pozvání Kyjeva a mezinárodní dohody, ruská média to přeloží do slovníku okupace. Západ se stane „koloniální mocností“, která údajně diktuje Ukrajincům jejich budoucnost. Tím má být odvedena pozornost od faktu, že skutečným narušitelem ukrajinské svrchovanosti je ruská agrese.
Kreml zároveň připravuje publikum na konspirační teorie. Mise, jejímž účelem je dohlížet na příměří, bude líčena jako „příprava na útok na Rusko“ nebo jako zástěrka pro nasazení zbraní hromadného ničení. Tyto narativy mají dlouhou tradici: od sovětských dob se používají k posilování pocitu ohrožení a sjednocování obyvatel proti „vnějšímu nepříteli“.
Fascinující je, že obě linie propagandy si navzájem neodporují. Rusko se tak může prohlašovat za vítěze, protože „celý svět se proti němu musel spojit“, a zároveň tvrdit, že je obětí agrese, kterou musí odrazit. Tato pružnost není nedopatřením, ale záměrem. Propaganda vždy najde interpretaci, která udrží domácí publikum v přesvědčení, že Kreml jedná správně.
Jisté je jedno: ať už se mírová dohoda podaří, nebo ne, ruská propaganda bude mít připravený příběh. Pokud nebude dohoda, může Moskva svalovat vinu na neústupnost Západu. Pokud dohoda bude, lze ji vyložit jako triumf i jako ohrožení. Je to doklad, že pro ruský režim není klíčová realita, ale kontrola nad tím, jak je realita vyprávěna.