O mediálním poradci pražského arcibiskupství a jeho komunikaci plné argumentačních faulů v souvislosti s diskusí kolem nominantky ČBK do Rady ČT, Hany Lipovské, jsem psal 26. listopadu 2020.

Romuald Štěpán Rob, člen plzeňské diecéze a bývalý „pes boží“, zareagoval o den později (a pak znovu 10. 12. 2020) na svém facebookovém profilu. Uvádím Robovy příspěvky a vybrané reakce.

Robovi se dostalo i podpory od Jiřího Ovčáčka:

Rob se k tématu vrátil ještě 10. prosince 2020:

Závěr

V diskusi pod oběma příspěvky jsou jak reakce souhlasné, tak i nesouhlasné, v případě pozdějšího příspěvku kritické reakce převažují. Rob tradičně pokračuje ve své manipulativní a nekonzistentní pseudoargumentaci ad personam i vůči nesouhlasícím diskutujícím. (Dlužno ještě podotknout, že pokud hovoří o autorovi „mého hanopisu“, musel by jím být on sám.)

Součástí Robových primitivních útoků je jeho autoritativní tvrzení, kdo je autorem článku na serveru Manipulátoři.cz – bohužel pro  něj „sovy nejsou tím, čím se zdají být“. Lituji svého jmenovce, který je ředitelem územní památkové správy na Sychrově a k těmto stupidním insinuacím se – pokud je mi známo – nevyjadřuje. Otec (vnucuje se mi přívlastek nevlastní) Rob tak ve svém svatém zápalu a zaslepeném nadšení z údajného senzačního objevu podléhá stejnému omylu jako komunistický básník Karel Sýs v reakci na můj článek Atentát na Karla Sýse (z roku 2017), kde jsem rozebral tři Sýsovy knihy, ve kterých se tento amatérský hochštaplerský historik zabývá českými dějinami. Pro Sýse jsem pro změnu byl zase nacistou, jak stálo v jeho reakci nazvané Velký Denunciátor: „Kadlec je prý sice profesor, ale shora uvedený citát prozrazuje, že by byl nejen zdatným informátorem Arijského boje (chybí už jen udání bydliště závadové osoby), ale zároveň reprezentativním předsedou Ligy proti bolševismu. Ta sice dosud nebyla oficiálně ustavena, ale má se čile k světu.“ Ukazuje se tak, že „argumentace“ komunisty Sýse i katolického kněze Roba má stejnou hodnotu. V této souvislosti je rovněž příznačné, že se Rob podobně jako Vojtěch Falmer Filip zastává vánočního oselství (děkuji za senátoru Fischerovi za neologismus) Miloše Zemana.

Chování Romualda Roba začíná zavánět hříchem pýchy. K tomuto tématu uvádím dva citáty převzaté z diplomové práce Jiřího Riedla „Sedm hlavních hříchů“:

Pýcha je nezřízená touha po vlastní nadřazenosti. Přehnané sebevědomí, nereálný odhad situace, spoléhání se na vlastní síly, ignorování spolupráce s jinými, snobismus, pocit nadřazenosti, bezstarostnost a lehkomyslnost uspávají pyšného člověka. Vyvolávají v něm iluze a připravují mu životní tragédii. Proto se říká: „Pýcha peklem dýchá“. (TONDRA, F. Morálna teólogia I. Kňažský seminár biskupa Jána Vojtaššáka: Spišské Podhradie – Spišská Kapitula, 2003. str. 251.)

Kde je pýcha, tam není Ježíš. (KOWALSKA, F. Deníček. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. str. 376.)


Profilový obrázek

author