S blížícími se volbami se začínají množit i řetězové e-maily na téma uprchlíků. Řetězovou formou se šíří například text, který rozebírá novou sociální encykliku papeže Františka „Fratelli tutti“. Papež František prý nabádá Evropu k sebevraždě. Text rozebírají ji Čeští Elfové.
Tvrzení:
„První věcí, která je v encyklice Fratelli tutti šokující, je to, že papež v zásadě prohlašuje soukromé vlastnictví za ne soukromé, ale veřejné. Říká, že každý má právo používat tohle vlastnictví, respektive cizí majetek. ‚Křesťanská tradice nikdy neuznala právo na soukromé vlastnictví jako absolutní nebo nedotknutelné a zdůrazňovala sociální funkci jakékoli formy soukromého vlastnictví.“
Fakta:
Papež tam nic takového neříká. Hovoří o povaze soukromého majetku a jeho vyjádření je šokující jen pro toho, kdo nemá ani základní znalost katolické sociální nauky. Ta se dá doložit jako kontinuální už od středověku:
„V nauce Tomáše Akvinského o vlastnictví je vlastnictví soukromého majetku jednotlivci odlišeno od užívání majetku. Užívání majetku, na rozdíl od jeho soukromého vlastnictví, se označuje za společné. V tomto ohledu je člověk nesmí považovat za své osobní vlastnictví, ale za společné všem, aby se o ně snadno dělil s potřebami druhých. To znamená, že jednotlivci, kteří vlastní statky přesahující jejich základní potřeby, by se o ně měli dělit s ostatními, jejichž živobytí není zajištěno.
Svatý Tomáš Akvinský považuje bohatství za ‚zvláštní bohatství‘. To, jak má být bohatství v učení svatého Tomáše Akvinského posuzováno, závisí na tom, jak člověk užívá statky, které vlastní. Pokud jsou použity k zajištění obživy rodiny a k vedení ctnostného života, pak je bohatství obhajováno. ‚Pokud tedy bohatství přispívá k prospěchu ctnosti, je dobré.‘
Protože užívání hmotných statků by mělo být společné, když je potřeba, existuje povinnost dávat almužnu, když jsou druzí v nouzi. Tato povinnost se nutně vztahuje na případy, kdy se ostatní nacházejí v mimořádné nouzi, tj. kdy nelze pokrýt životní minimum. V této krajní nouzi se všechny statky stávají kolektivními, protože právo na život má nejvyšší hodnotu. Přiměřená potřeba nastává, když někdo nemůže žít v souladu se svým postavením. Žádoucím stavem majetkového systému Tomáše Akvinského je, aby všichni lidé žili podle svého postavení. Pokud člověk vlastní více, než je nutné k životu podle jeho postavení, je to hojnost. Překročení tohoto rozmezí se považuje za hřích. Proto by měl být majetek v hojnosti použit na podporu potřebných.“
https://www.grin.com/document/5864
Wolfgang Palaver v přednášce z 21. 4. 2005 na semináři v Innsbrucku říká: Vlastnictví (soukromé i společné) vzniká z posvátných, násilných obětí. Nejzřetelněji je to vidět na primitivních obřadech zabírání půdy. Při přebírání srov. Nomos (územní plánování; právo) je jasně patrný akt násilí, který je základem těchto představ o vlastnictví.
Bližší pohled na encykliku Rerum novarum ukazuje jasný odstup od pohanských představ o vlastnictví. Nemluví o posvátném majetku jako takovém, ale o “právu na osobní vlastnictví”, které “musí být nutně zachováno”. (Rerum novarum 35). Nejasnosti Rerum novarum jsou objasněny v encyklice Quadragesimo anno, která jasně odmítá pohanské nepochopení Rerum novarum (Quadragesimo anno 46). “Je proto třeba se pečlivě vyvarovat dvou nebezpečných jednostranností. Na jedné straně popírání nebo oslabování společenské funkce vlastnického práva vede k individualismu nebo alespoň k jeho přiblížení, na druhé straně nesprávné uznání nebo oslabení jeho individuální funkce vede ke kolektivismu nebo se alespoň nechává nejistě zasáhnout. Pokud se toto nebere v úvahu, morální, právní a sociální modernismus, před kterým jsme varovali již v okružním listu k zahájení našeho pontifikátu, se dostává na šikmou plochu.” (Quadragesimo anno 46)
S II. vatikánským koncilem se tato zásada stává ještě více ústředním bodem úvah o vlastnictví:
“Bůh určil zemi se vším, co obsahuje, k užívání všem lidem a národům; proto musí být tato stvořená dobra užívána všemi ve spravedlivém poměru; v tom má hlavní slovo spravedlnost, ruku v ruce s ní jde láska. () Proto by člověk, který tyto statky užívá, neměl vnější věci, které oprávněně vlastní, považovat pouze za své osobní vlastnictví, ale zároveň je musí považovat za společné statky v tom smyslu, že mohou být užitečné nejen jemu, ale i ostatním.” (Gaudium et spes 69)
https://www.pfz.at/themen/entwicklungspolitik/eigentum-in-der-katholischen-soziallehre/
Papež také nepíše nic jiného, než co co je v Katechismu katolické církve:
- Právo na soukromý majetek, ať už nabytý sám nebo zděděný či darovaný jinými, neruší skutečnost, že země byla původně dána celému lidstvu. Skutečnost, že statky jsou určeny všem, zůstává prvořadá, i když společné dobro vyžaduje, aby bylo respektováno právo na soukromý majetek a jeho užívání.
2404 “Proto člověk, který tyto statky užívá, má vnější věci, které právem vlastní, považovat nejen za své osobní vlastnictví, ale zároveň je musí považovat za společné vlastnictví v tom smyslu, že mohou být užitečné nejen jemu, ale i ostatním” (GS 69,1). Vlastnictví dobra dělá z jeho majitele správce ve službách Prozřetelnosti; má ho užívat a dělit se o užitek, který z něj má, s ostatními, především se svými příbuznými.
(https://www.uibk.ac.at/theol/leseraum/texte/377.html?pagenr=7#ch32)
Tvrzení:
„Papež František říká, že migranti by měli mít stejné výhody jako domorodí Evropané:
„Nikdo nemůže zůstat znevýhodněn, bez ohledu na to, kde se narodil <…> Hranice států tomu nemohou zabránit. Stejně jako je nepřijatelné, aby člověk měl méně práv, protože je ženou, je rovněž nepřijatelné, aby místo narození nebo bydliště samo o sobě vedlo k menším příležitostem pro důstojný život a rozvoj.
To znamená, že nezáleží na tom, zda pracujete nebo ne, přesto můžete použít to, co vydělal někdo jiný. Těmito slovy papež František výslovně vyzývá migranty, aby si vzali to, co potřebují, bez ohledu na vlastnictví…
Mnoho faktů říká, že drtivá většina migrantů ze Středního východu nepracuje a nechce pracovat. Dostávají pohádkový, podle standardů ve své zemi původu, příspěvek a jsou s ním velmi spokojeni. A ukazuje se, že na podpoře a blahobytu migrantů by měli pracovat Evropané.“
Fakta:
Ne, není pravda, že papež „výslovně vyzývá migranty, aby si vzali to, co potřebují, bez ohledu na vlastnictví“. Nic takového v textu encykliky vůbec není.
Tvrzení že „drtivá většina migrantů ze Středního východu nepracuje a nechce pracovat“, se dá snadno vyvrátit fakty. Zpráva z Německa (které bylo migrační krizí po roce 2015 zasaženo nejvíc) z roku 2020 uvádí:
„Téměř polovina uprchlíků, kteří přišli do Německa v letech 2013-2016, si nyní našla práci. Vyplývá to z nedávné studie. Přibližně každý druhý uprchlík má nejpozději pět let po příchodu do Německa práci. To platí pro migranty, kteří přišli do Spolkové republiky v letech 2013 až 2016, jak oznámil výzkumný ústav IAB Spolkové agentury práce. Integrace na trhu práce se tak podařila o něco rychleji než u lidí, kteří se přestěhovali v důsledku jugoslávských válek z 90. let. Z nich 44 % mělo po pěti letech zaměstnání. V té době byly podle studie podmínky, pokud jde o jazyk, vzdělání a odbornou přípravu, příznivější než u novějších uprchlíků. Od roku 2015 se navíc do jazykových a dalších integračních programů pro žadatele o azyl a uznané uprchlíky investuje podstatně více než v té době, vysvětlují výzkumníci.“
(https://www.tagesschau.de/wirtschaft/arbeitsmarkt-fluechtlinge-103.html)
Nejde tedy o „drtivou většinu“ a je třeba vzít v úvahu, že možnost pracovat je také dána délkou azylového řízení a zapojení do pracovního procesu také znamená zvládnutí jazyka na potřebné úrovni. Názorně si to lze představit na problému, jaký by měl příchozí do nějaké arabské země a měl by si osvojit tamní řeč, aby byl schopen pracovat.
Pokud jde o statistiku, v současné době je velká migrační vlna z roku 2015 a dalších let již pryč. Počet uchazečů o azyl v EU poklesl dokonce před čísla z doby roku 2014.
(https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/ddn-20200922-1)
Tvrzení:
„V Německu se migranti, kteří již tvoří 5% všech obyvatel, dopouštějí více než 50% sexuálních zločinů. V roce 2017 bylo migranty denně znásilněno průměrně 13 německých žen. V noci na Nový rok 2016 v Kolíně nad Rýnem se shromáždilo asi 1 000 migrantů, aby „lovili“ místní ženy. Na policii bylo podáno 454 oznámení o sexuálním obtěžování a znásilnění. V roce 2016 německé orgány uznaly skutečnost, že velká německá města jsou téměř úplně ovládána kriminálními klany převážně libanonského, palestinského a severoafrického původu. V Německu se migranti, kteří již tvoří 5% všech obyvatel, dopouštějí více než 50% sexuálních zločinů.“
Fakta:
Tvrzení v článku jsou manipulativní. Vycházejí z toho, že migrace znamenala v některých zemích zvýšení kriminality a že statisticky je mezi migranty kriminalita vyšší. Dramatická tvrzení o nové vládě zločinu ale neodpovídají skutečnosti. Tu spíše vyjadřuje název článku na webu Tagesschau.de, který zní: „Žádná občanská válka, ale problémy.“
Tam se o vývoji kriminality v Německu v posledních pěti letech v souvislosti s přistěhovalectvím píše: „V důsledku prudkého nárůstu přistěhovalectví se zvýšila i kriminalita této skupiny. Počet trestných činů zaznamenaných v policejních statistikách kriminality (PKS) znatelně vzrostl. Odečteme-li však přestupky podle imigračního zákona, které mohou spáchat pouze cizinci, nezbývá téměř žádný nárůst: v roce 2014 se počet zaznamenaných přestupků zvýšil o 1,3 %, poté rok stagnoval a od roku 2016 nepřetržitě klesá.
Jedná se o pokračování dlouhodobého trendu: ve sledovaném roce 2019 PKS zaznamenala přibližně 5,4 milionu trestných činů – v roce 2005 to bylo přibližně o milion více. Navzdory změnám v evidenci, které ztěžují dlouhodobou srovnatelnost, se počet evidovaných trestných činů za posledních 30 let celkově snížil přibližně o 20 %. Důvody jsou mimo jiné demografické: v Německu dlouhodobě stárne a klesá počet obyvatel, což vede k celkově nižší kriminalitě. Ze stejných demografických důvodů páchá skupina přistěhovalců jako taková nepoměrně více trestných činů: Je to proto, že jsou výrazně mladší a mají více mužů než průměrná německá populace. Muži páchají více trestných činů než ženy ve všech zemích – a mladí lidé více než starší. Jedná se o kriminologicky konstantní faktory. Zejména v případě násilných trestných činů mají naprostou většinu na svědomí mladí muži ve věku 14 až 30 let. Jejich podíl ve skupině přistěhovalců je asi třikrát vyšší než ve zbytku populace. K tomu se přidávají nejisté životní podmínky, které dále zvyšují náchylnost ke kriminalitě: Hromadné ubytování, málo příležitostí k legálnímu zaměstnání a často nejisté vyhlídky na setrvání. Mnoho přistěhovalců vykazuje současně několik rizikových faktorů kriminality…
Tyto faktory mají největší vliv na násilné trestné činy: Počet pokusů a dokonaných trestných činů proti životu, tj. vražd, zabití, ublížení na zdraví s následkem smrti atd. vzrostl mezi lety 2015 a 2017 z 2721 na 2971. Zároveň se zvýšil počet trestných činů, na kterých se podíleli přistěhovalci, z 233 na 447. Čistě aritmeticky vzato jde tedy téměř celý nárůst na vrub podezřelých přistěhovalců. Jejich podíl na těchto vraždách činil v roce 2017 15 procent, což je násobek jejich podílu na celkové populaci, který činí něco málo přes dvě procent.“
Dojem z čísel také zkresluje, že kriminalita není mezi přistěhovalci rovnoměrně rozložena.
„Podle policie je přibližně třetina přistěhovalců, kteří se podílejí na trestné činnosti, podezřelá z více trestných činů. Podle PKS (policejní kriminální statistiky) se na 71 procentech všech trestných činů spáchaných přistěhovalci podílí více osob podezřelých z trestného činu. To je mnohem více než ve zbytku PKS, kde je tento podíl nižší a činí 27 %. Velkou část neúměrného podílu trestných činů s podezřením na přistěhovalce tak má na svědomí několik intenzivních pachatelů. Je nápadné, že hlavní roli zde hrají podezřelí ze zemí s nízkými vyhlídkami na setrvání. Například podíl osob podezřelých z vícenásobného spáchání trestného činu z Libye, států Maghrebu, Gruzie, Guineje a Gambie přesahuje 40 %, zatímco u uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, u nichž je pravděpodobnost udělení azylu vyšší, je jen mírně nadprůměrná.“ Je tedy zřejmé, že více pachatelů pochází ze zemí, jejichž příslušníci nedostanou v zemi azyl.
(https://www.tagesschau.de/faktenfinder/fluechtlinge-kriminalitaet-105.html)
Můžeme tedy shrnout, že v Německu nenastal kvůli přistěhovalcům společenský rozvrat. Celková kriminalita dokonce klesá. Zvýšený podíl kriminality běženců je dán stejnými faktory, jako v celkové populaci: pohlavím a věkem a to je navíc vystupňováno podmínkami, které kriminalitu povzbuzují, ovšem pominou. Tedy život v uprchlických táborech, frustrace z nejisté perspektivy a podobně. Bylo by chybou kriminalitu zlehčovat nebo popírat, ale je třeba ji vidět v jejích souvislostech, aby byly jasné její proporce a příčiny.
Tvrzení:
„Ano, dnes migranti neničí mečem „opevněná města“. To ale není ani nutné. Dnes se demografická válka vede jinou zbraní. Nejjasněji to vyjádřil zesnulý palestinský vůdce Jásir Arafat: „Nejlepší zbraní Palestinců je lůno arabské ženy.“ Děloha, která nese mnoho dětí. Vzhledem k rychlému poklesu stoupenců křesťanství v Evropě, lze říci, že na celém evropském kontinentu bude vládnout islám.“
Fakta:
Toto tvrzení neodpovídá demografické realitě. Podle odhadu Pew Research Center je prognóza nárůstu počtu muslimů muslimů v celé populaci v případě nulové imigrace pro rok 2050 7,4 procenta, střední odhad je 11, 2 procenta a nejvyšší 14 procent. Porodnost muslimů ostatně klesá v v některých islámských zemích. U evropské ženy – nemuslimky se v období 2015-2020 čekala porodnost průměrně 1,6 dítěte na matku, zatímco evropské muslimky mají 2,6 dětí.
(https://www.pewforum.org/2017/11/29/europes-growing-muslim-population/)
Podle celkové míry porodnosti Pew Research Center pro roky 2015-2020 je míra porodnosti nemuslimského obyvatelstva Francie 1,9, zatímco jedna muslimka porodí v průměru 2,9 dítěte. Z 11,31 milionu obyvatel Belgie je pouze 7,6 % muslimů s mírou plodnosti 2,6. Podle zprávy Pew Research Center je budoucí příliv uprchlíků jedním z určujících faktorů náboženského složení obyvatelstva v Německu. Podle stávajících prognóz bude v roce 2050 podíl muslimů v Německu činit v průměru 10,8 %ve scénáři nulové, střední a vysoké migrace. Ve scénáři vysoké migrace je nejvyšší hodnota 19,7 %. Ve scénáři nulové migrace bude podle Pew Research Center podíl muslimů v Německu v roce 2050 činit 8,7 %. (http://www.mythdetector.ge/en/myth/four-lies-georgia-and-world-about-number-muslims-europe)
Z dat je patrné, že muslimky nemuslimské matky „nepřerodí“ a „lůno arabské ženy“ nezpůsobí, že „na celém evropském kontinentu bude vládnout islám“.
Závěr:
Z encykliky Fratelli tutti papeže Františka se nedá odvodit, že by papež chtěl – nebo vůbec mohl – zničit soukromý majetek, nebo že by chtěl – nebo vůbec mohl – Evropu islamizovat. Papež pouze zopakoval církevní postoj k držení majetku, který církev hlásá přinejmenším od středověku, ne-li od samého počátku své existence. Ohledně uprchlické otázky neříká nic jiného, než co odpovídá evropské azylové politice. Vztah k uprchlíkům musí být dán i tím, že poskytnutí základních možností pro život (nejedná se o žádná nadstandard, jak tvrdí protiuprchličtí hlasatelé) a integrace příchozích je významným faktorem snižování kriminality. Jak ukazují třeba ekonomické údaje Německa, které bylo uprchlickou vlnou po roce 2015 silně zasaženo, bylo možno i s touto zátěží pokračovat v ekonomickém růstu a každý rok v přebytku ve státním rozpočtu. To poslední se třeba nám ani v době světového ekonomického boomu a za hesla „ani jednoho migranta“ nepovedlo.