ŘETĚZOVÝ E-MAIL A HOAX: Ministr zahraničí nechce vymáhat po Německu 10 000 mld. Kč za váleční reparace ani přes urgence poslanců SPD


E-maily se stále šíří text poradce Tomia Okamury Jaroslava Nováka Večerníčka z ledna letošního roku. V něm se snaží tvrdit, že má Česká republika nárok na další válečné reparace od Německa a jediný kdo za ně bojuje je samozřejmě SPD. Čeští elfové však vysvětlují, proč je to nesmysl.


Text řetězového e-mailu:

Němci ČR dluží10 000 miliard, vláda je nechce

Německo nám dluží víc než deset tisíc miliard za náhradu válečných škod a tyhle náhrady nejsou promlčené ani odpuštěné. Reparace nijak nesouvisí s majetky odsunutých Němců.  Reparace jsou odsouhlasené všemi stranami a Německo zahájilo splácení. To, že zaplatilo pouhá 4%, je dané jen liknavostí vlád ČR.

Ministr zahraničí Petříček před pár týdny poslancům SPD písemně potvrdil, že na reparace máme nárok, ale ČR je žádat nebude.

Proč?  Dovolím si citovat z vyjádření: ..rozhodnutí válečné reparace vymáhat je otázkou politického rozhodnutí vlády, která by takovýto postup v žádném případě nepovažovala za šťastný s ohledem na jeho nepředvídatelné důsledky a na skutečnost, že by narušilo celkové klima vzájemné důvěry panující v Evropě v posledních desetiletích.“

Pokračování v článku: https://jaroslavnovak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=697775


Odpověď Českých elfů:

Miliardy nás v Německu nečekají

Zní to jako skvělá zpráva: někde v Německu jsou hromady peněz, ke kterým se stačí jen přihlásit a všechny naše problémy budou vyřešeny. Pohádkové miliardy, ale na nás nečekají – reparace totiž již byly Československu vyplaceny.

Jak to tedy je? Vyplácení reparací skončilo v roce 1962, získali jsme 14,5 milionu dolarů. Do roku 1982 bylo naší zemi odevzdáno také 24 507 kg zlata, o kterých se v článu mluví jako o ukradených. Ano, naše zastoupení požadovalo na pařížské konferenci, kde se řešily restituce, po Německu 17,561 miliard USD (1938), ale tahle suma nikdy nebyla Československu přiznána. Mimochodem encyklopedie uvádí, že celková suma reparací byla na Jaltské konferenci USA a SSSR vyčíslena na 22 mld. dolarů, je tedy zcela nelogické, že by Československo získalo většinu všech reparací, o které se hlásily státy, které nesly hlavní břímě války.

Politický poradce Okamury a autor textu opominul v článku srovnat, kolik celkově bylo vyplaceno restitucí všem zemím, ne jen nám. Reparace totiž nejsou vypláceny již od roku 1952, přestože pokračuje odškodňování obětí holokaustu. Důvod je poměrně známý a píše se o něm v mnoha učebnicích. Spojenci měli totiž zkušenost, jak dopadlo vymáhání reparací po 1. světové válce – v Německu v důsledku této politiky nastoupil Adolf Hitler a Evropa si zažila horší válečné běsnění než kdykoliv před tím. Proto Spojené státy přišly s jiným plánem, který měl evropské země poškozené válkou v co nejkratším čase znovu postavit na nohy. Marshallův plán se stal symbolem obnovy, do kterého se naše země už bohužel nemohla přihlásit, protože jí v tom zabránilo rozhodnutí sovětských komunistů.

Odpověď našeho ministerstva zahraničí ohledně reparací je korektní. Ano, reparace existují a nikdo je nevyžaduje. Ani se k tomu nechystá – bez ohledu na to, zda to je Angličan, Američan nebo Čech. Není však pravda, že by bez reparací nebyli odškodněny oběti války. Máme tři čtvrtě století trvající období míru, během kterého mimo jiné „Česko-německý fond budoucnosti v letech 2001-2006 vyplatil téměř osmdesáti sedmi tisícům žadatelů o odškodnění 8 miliard Kč. Dostávali ho nejen ti, kteří museli v Německu a v Rakousku vykonávat otrockou práci, ale za určitých podmínek také perzekvovaní příbuzní zavražděných obětí rasového a politického teroru, pronásledovaní Romové nebo skrývané osoby.“

Ke všem těm pasážím o utrpení lidí, kterým válečná mašinerie ublížila, musíme dodat – byli odškodněni.

Na závěr došlo i na známou česko-německou deklaraci, která podle autora nic nezmanená. Ale deklarace z roku 1997 není posledním vyjádřením ohledně nároků sudetských Němců. „Je naprosto jasné, že Spolková republika Německo se ve věci majetkových nároků sudetských Němců angažovat nebude.“ O dva roky to tehdejšímu premiérovi Miloši Zemanovi ještě výslovně potvrdil kancléř Gerhard Schröder. Řekl: „Dohoda nezatěžovat vzájemné vztahy minulostí znamená, že minulost je uzavřena.“ Když to nešlo doma, chtělo se 90 sudetských Němců dovolat práva v zahraničí, u Evropského soudního dvora pro lidská práva ve Štrasburku, který jejich žalobu na Českou republiku v roce 2005 zamítl.

A konečně i šéf sudetských Němců Bernd Posselt v rozhovoru pro Český rozhlas řekl, že „požadavek znovuzískání vlasti se v této formulaci dostal do stanov (Sudetoněmeckého spolku) v 50. letech a že do nich dnes rozhodně nepatří. Tyto požadavky jen zatěžují vzájemné vztahy, které už rozhodně neodpovídají mrazivé nevraživosti poválečných let.“

Věděli jste, že Německo si dnes od nás kupuje zboží za 55,58 mld. euro! To je neuvěřitelná suma. Na poslední léta vždy o více než 428 000 000 000 korun více než my od něj. Vyvážíme do Německa 4,2krát více než na Slovensko a 15,7krát více než do USA. Peníze, které za tuhle spolupráci máme, dávno převážily snění nad válečnými reparacemi.

 
Čeští Elfové