Na první pohled jde o bizarní epizodu ze slovenského internetu. Mladí Republikáni, mládežnická organizace spojená s hnutím Republika, nabídli v registračním formuláři vedle možností „muž“ a „žena“ také kolonku „mentálně postižený“. Jak upozornil iROZHLAS, nejde jen o nevkusný vtip. Je to ukázka stylu, v němž se provokace a kulturní válka stávají součástí politického marketingu.
Samotný formulář samozřejmě není důkazem celé ideologie Republiky. Zajímavější je ale širší kontext. Republika není úplně nová strana, která by vznikla mimo dosavadní slovenskou krajní pravici. Na jaře roku 2021 ji vytvořili především lidé, kteří odešli z Kotlebovy strany ĽSNS. Mezi nimi byli Milan Uhrík, Milan Mazurek, Ondrej Ďurica, Miroslav Suja a další poslanci.
Formálně přitom nešlo o založení zcela nového politického subjektu. Uhríkovci převzali existující stranu Hlas ľudu, která měla ještě starší historii jako Hnutí za demokracii spojené s Ivanem Gašparovičem. Následně ji přejmenovali na Republiku. Jak tehdy informovala TASR prostřednictvím ta3, díky tomu nemuseli sbírat deset tisíc podpisů potřebných pro registraci nové strany.
Rozkol s Kotlebou nebyl především sporem o ideologii. Šlo o mocenský konflikt uvnitř ĽSNS a o nesouhlas s tím, že Marian Kotleba soustředil rozhodování o straně i financích do vlastních rukou. Politoložka Aneta Világi v rozhovoru pro iROZHLAS upozornila, že cílem nebylo opustit původní politické postoje, ale vytvořit profesionálnější a společensky přijatelnější značku. Sám Uhrík podle ní otevřeně tvrdil, že nezměnili názory, pouze formu a způsob komunikace.
A právě v tom spočívá podstata Republiky. Kotlebova ĽSNS působila pro značnou část veřejnosti příliš radikálně, příliš otevřeně koketovala s historickým fašismem a nedokázala se zbavit extremistického obrazu. Republika proto nabídla uhlazenější verzi. Milan Mazurek zůstal útočným a emotivním rebelem, Milan Uhrík se stylizoval do role racionálního státníka a Lívia Pavlíková dostala úlohu kultivované kulturní bojovnice.
Nejde tedy nutně o změnu názorů, ale o jejich rozdělení do různých komunikačních balíčků. Jeden oslovuje rozzlobené mladé muže, druhý voliče hledající „kompetentního“ politika a třetí ty, kteří se cítí ohroženi údajnou liberální převýchovou společnosti. Radikální obsah se díky tomu může dostat k lidem, kteří by se ke Kotlebovcům nikdy otevřeně nepřihlásili.
Ruská stopa existuje, ale není to konspirační detektivka
O ruské stopě v případě Republiky není nutné spekulovat na základě dojmu nebo politických nálepek. Analýza International Centre for Counter-Terrorism věnuje ĽSNS a Republice samostatnou případovou studii. Popisuje Republiku jako nástupnický projekt ĽSNS a uvádí řadu konkrétních příkladů její ideologické blízkosti k ruským pozicím.
Milan Uhrík například před ruskou invazí kontaktoval ruského velvyslance kvůli obraně Slovenska a ve svém dopise používal silně protiamerický a protinatovský rámec. Poslanec Republiky Miroslav Suja se v srpnu 2021 setkal s ruským velvyslancem a předsedou zahraničního výboru ruské Státní dumy. Stranický web následně zveřejnil obsáhlý text ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, aniž by zpochybnil jeho zásadní nepravdy.
Ruskému pohledu odpovídala také část volebního programu Republiky. Hnutí označovalo NATO za přežitek studené války a slibovalo referendum o vystoupení Slovenska z Aliance. Vysvětlení války na Ukrajině navíc stavělo především na rozšiřování NATO a údajném dlouhodobém útisku ruské menšiny ze strany Ukrajiny. To není neutrální „mírová politika“, ale rámec, který se výrazně překrývá s kremelskou propagandou.
Je však důležité zachovat přesnost. Zmíněná analýza výslovně uvádí, že neexistují veřejně dostupné důkazy o přímém finančním či materiálním podpoře Republiky ze strany Ruska. Není tedy namístě tvrdit, že Republiku založil Kreml nebo že ji přímo řídí ruské tajné služby. Doložitelné jsou ale kontakty, přebírání ruských narativů a politické postoje, které dlouhodobě odpovídají strategickým zájmům Moskvy.
Nejde přitom jen o minulost. Podle analýzy Aktuality.sk patřili Milan Uhrík a Milan Mazurek mezi slovenské europoslance, kteří nejčastěji hlasovali proti rezolucím odsuzujícím Rusko. Oba měli v daném srovnání šestnáct takových hlasování. Uhrík navíc uvedl, že je na své hlasování hrdý a hodlá v něm pokračovat.
Problém není jen v tom, co Republika říká
Ve volbách v roce 2023 získala Republika 4,75 procenta hlasů, a těsně tak nepřekročila pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Oficiální výsledky slovenského statistického úřadu ukazují, že šlo o velmi těsný neúspěch. V současných průzkumech se však podle iROZHLASu pohybuje přibližně mezi 10 a 13 procenty.
To je důležitější než jeden urážlivý registrační formulář. Republika ukazuje, že radikální politika nemusí zmizet, aby se stala společensky přijatelnější. Stačí odstranit nejvýraznější symboly, uhladit slovník, zapojit sociální sítě a nabídnout voličům různé tváře téhož projektu.
Republika není ve všech detailech totožná s Kotlebovou ĽSNS. Přesnější je ale říct, že z jejího prostředí vyrostla, převzala značnou část jejího politického dědictví a změnila především marketing. Extremismus dnes nemusí přicházet v uniformě a s pochodněmi. Někdy přijde v obleku, s profesionálním videem, hesly o národním zájmu a dobře načasovanou provokací na sociálních sítích.
A právě proto stojí Republika za pozornost. Ne proto, že by byla nová, ale protože ukazuje, jak snadno může starý radikalismus získat nový obal — a s ním i výrazně širší podporu.
