Na sociálních sítích zveřejnil Jindřich Rajchl příspěvek, který obsahuje směsici tvrzení o vítězstvích Ruska na Ukrajině, údajné ekonomické nadvládě Moskvy a kritiky Evropské unie. Styl sdělení je silně emotivní, ironický a útočný, přičemž hlavní linka příspěvku naznačuje, že EU je bezmocná, zatímco Rusko vítězí na všech frontách. Podívejme se blíže na jednotlivá tvrzení a jejich faktickou oporu.
Prvním bodem je údajné „dobyti celé Luhanské oblasti Ruskem“. Tento výrok je v rozporu s realitou – ačkoliv ruští představitelé (např. zástupce okupační správy Leonid Pasečnik) takové prohlášení vydali, nezávislé zdroje jako Institut pro studium války (ISW) upozorňují, že v oblasti stále probíhají boje a některé lokality zůstávají sporné. Ukrajinské jednotky se v regionu nevzdaly, a tvrzení o „dobyti celé oblasti“ je minimálně předčasné.
Druhé tvrzení se týká údajného dobytí obce Ševčenko, která má prý obsahovat největší naleziště lithia v Evropě. Kromě toho, že „Ševčenko“ je běžný název desítek obcí, neexistují ověřené geologické důkazy, které by takové prvenství této konkrétní lokalitě přisuzovaly. Ukrajina sice má zásoby lithia, ale tvrzení, že Rusko obsadilo právě ten nejcennější ložiskový poklad kontinentu, působí jako ničím nepodložená spekulace.
Třetím bodem je údajné ocenění rublu jako „nejvýkonnější měny roku 2025“ ze strany Bank of America. Tato informace se skutečně objevila ve vybraných ekonomických médiích a opírá se o krátkodobé zisky rublu vůči dolaru. Jenže za tímto růstem nestojí síla ekonomiky, ale především kapitálové kontroly, umělé zásahy ruské centrální banky a celková nestabilita globálních měn. Rubl zůstává pro většinu investorů nedůvěryhodný – nelze tedy tvrdit, že jde o triumf trhu.
Ve čtvrtém tvrzení Rajchl zmiňuje, že ruská ekonomika rostla v roce 2024 „čtyřikrát rychleji než ekonomika EU“. Čísla lze skutečně najít – ruský HDP vzrostl přibližně o 4,3 %, zatímco eurozóna rostla o 0,9 %. Avšak růst ruské ekonomiky je poháněn především masivními vojenskými výdaji, zbrojní výrobou a exportem surovin, nikoliv technologickým rozvojem nebo produktivitou. Navíc v polovině roku 2025 už ruský průmysl vykazuje známky recese – např. podle indexu PMI spadl výrobní sektor do pásma poklesu.
Další části příspěvku pak přecházejí od faktů k otevřeně emočnímu výlevu. Kritika Evropské unie jako „soudruhů z Bruselu“, ironizování sankčních balíčků a přímé urážky političek jako von der Leyenové a Kallasové zcela opouštějí rámec věcné debaty. Rajchl se uchyluje k jazykovým prostředkům, které jsou běžné v dezinformačních kampaních – dehumanizace, zlehčování demokratických institucí a vyvolávání pocitu bezmoci.
Závěr příspěvku, v němž Rajchl tvrdí, že „Evropa přihlíží smrti mladých kluků kvůli špinavým zbrojařským kšeftům“, přejímá dlouhodobý narativ ruské propagandy. Cílem není hledat viníka agrese – kterým je podle OSN i mezinárodního práva Rusko – ale odvést pozornost k západním „zájmům“. Tato retorika ignoruje základní princip: že Ukrajina se brání, a že podpora napadené země není „obchodem se smrtí“, ale projevem solidarity.
Celkově jde o příspěvek, který míchá polopravdy, vytržené informace a emocionální manipulaci. Rajchl tak vytváří obraz světa, v němž Rusko vítězí a EU selhává – přičemž neuvádí klíčové souvislosti, ignoruje fakta, a místo diskuze šíří cynismus. Ve výsledku se jedná o typický příklad stylizované prokremelské propagandy, která vábí svou jednoduchostí, ale zakrývá skutečný obraz složité reality.