Jindřich Rajchl znovu tvrdí, že jím prosazovaný zákon o „zahraničních vazbách“ je českou obdobou americké FARA. Jenže tohle srovnání je zavádějící. Americký zákon Foreign Agents Registration Act se nevztahuje plošně na organizace jen proto, že mají peníze nebo kontakty ze zahraničí. Míří na osoby a subjekty, které jednají jménem zahraničního zadavatele a vyvíjejí v USA politické či jiné vymezené aktivity. Smyslem FARA je transparentnost zahraničního vlivu, nikoli nálepkování občanské společnosti jako takové. To výslovně uvádí i americké ministerstvo spravedlnosti.
Naproti tomu český návrh, který v posledních týdnech prosazovali politici ANO a SPD včetně Rajchla, byl podle zveřejněných informací postaven mnohem šířeji. Registrovat by se neměli jen lidé pracující pro cizí moc, ale prakticky organizace se „zahraničními vazbami“, tedy třeba i ty, které čerpají granty nebo finance ze zahraničí. Podle popsané verze návrhu by musely uvádět zaměstnance, pracovní náplně i zahraniční vztahy včetně finančních toků, a za nesplnění by hrozily pokuty až 15 milionů korun nebo dokonce zákaz „zahraničních vazeb“ až na pět let.
Právě proto právníci a experti upozorňovali, že přirovnání k FARA nesedí. Seznam Zprávy citovaly expertku Veroniku Bílkovou, podle níž je český návrh v některých ohledech širší než ruská úprava a americké FARA se „moc nepodobá“. Jinými slovy: zatímco FARA sleduje konkrétní zastupování cizího zájmu, český návrh podle dosud známých parametrů dopadá i na běžné spolky a neziskové organizace jen kvůli zahraničnímu financování nebo spolupráci. A právě to je znak, který tuto debatu posouvá spíš směrem k modelům známým z Ruska či Gruzie než k americké legislativě.
Rajchl navíc ve svých vyjádřeních používá i starý konspirační slovník o „Sorošových spolcích“ a „parazitech“, čímž celou debatu neposouvá k věcnosti, ale k mobilizaci emocí. To je pro podobné kampaně typické: místo přesného popisu zákona se veřejnosti servíruje jednoduchý slogan, že jde jen o „běžný americký standard“. Jenže dostupné informace ukazují pravý opak. Není sporu o tom, že transparentnost financování má být veřejně kontrolovatelná. Ale zaměňovat to za model, který by plošně stigmatizoval organizace se zahraniční podporou, je manipulace.
Zdá se navíc, že po silné kritice a po velké demonstraci Milionu chvilek na Letné vláda alespoň částečně couvá. Na protest dorazily podle odhadů stovky tisíc lidí, Reuters jej označila za největší protivládní demonstraci od roku 2019. Krátce poté ministr spravedlnosti Jeroným Tejc prohlásil, že ministerstvo ani vláda žádný zákon proti neziskovým organizacím nechystají a že kabinet chce plnit programové prohlášení jinými nástroji, například přehledem o dotacích. To samozřejmě neznamená, že téma zmizelo. Znamená to ale, že i uvnitř vládního tábora zřejmě narazil původní tvrdý návrh na odpor.
Když tedy Rajchl dnes ujišťuje své příznivce, že „ze svého slibu neuhne“ a že prosadí českou verzi FARA, nevystupuje jako někdo, kdo přesně popisuje realitu. Spíš znovu používá atraktivní americkou nálepku pro návrh, který má podle dosud známých obrysů úplně jinou logiku i jiné důsledky. A právě v tom je problém. Nejde o českou obdobu FARA. Jde o pokus prodat tvrdý zákon namířený na organizace se zahraničními vazbami jako něco normálního, západního a standardního, ačkoli zveřejněné parametry ukazují něco jiného.