Když náměstek ministra školství Zdeněk Kettner (SPD) sdílel falešnou fotografii, která spojovala Tomáše Halíka a Mikuláše Mináře s mužem obviněným v souvislosti s požárem haly společnosti LPP Holding v Pardubicích, nešlo o drobný přešlap na sociální síti. Šlo o šíření podvrhu, který mohl vážně poškodit pověst konkrétních lidí. Policie následně oznámila, že se věcí zabývá, a uvedla, že podle odborného posouzení fotografie není pravá a do zveřejněné podoby byla upravena až dodatečně.
Přesto se Jindřich Rajchl nepostavil na stranu těch, které falešný obrázek poškodil, ale na stranu svého politického spojence. Ve veřejném vystoupení hájil Kettnera s tím, že se prý jen spletl, a za „úplně absurdní“ označil i to, že by se případem měla zabývat policie. Zároveň otočil odpovědnost naruby: místo jasného požadavku na veřejnou omluvu prohlásil, že nevidí důvod, proč by se Kettner měl „plazit“ a osobně omlouvat Halíkovi a Minářovi, které navíc označil za lháře. Jenže policie šíření podvrhu skutečně prověřuje a veřejně potvrdila, že snímek byl dodatečně upraven.
Ani ministr školství Robert Plaga přitom věc nebral jako banalitu, kterou vyřeší pouhé smazání příspěvku. Veřejně řekl, že od Kettnera očekává „důstojnou adekvátní omluvu“ Minářovi a Halíkovi při osobním setkání, byť jeho okamžité odvolání zatím nezvažuje. Minář pak dal najevo, že neveřejná schůzka mu nestačí a že veřejná lež si zaslouží veřejnou omluvu; pokud nepřijde, chce postupovat právní cestou. Spor tedy není o přecitlivělosti „dvou největších lhářů“, jak tvrdí Rajchl, ale o tom, zda může vysoký státní úředník bez větších následků šířit zjevný podvrh.
Rajchlova obrana Kettnera navíc působí o to pokrytečtěji, že ve stejné době je dohledatelné i opačné gesto z druhé strany. Na facebookové stránce Milionu chvilek se objevilo video s názvem „Omluva panu Rajchlovi“, v němž Mikuláš Minář výslovně říká, že Rajchla uvedl v omyl tvrzením o botách z krokodýlí kůže, a omlouvá se mu za to. Jinými slovy: když Minář použil nepravdivý detail, omluvu zveřejnil. Když Kettner šířil falešný obraz spojující dva konkrétní lidi s obviněným z velmi závažné kauzy, Rajchl místo jasné omluvy útočí na poškozené.
Minář přitom ve stejné omluvě připomněl, že jeho kritika Rajchlova okázalého životního stylu nestála jen na oněch botách. To není bez významu, protože média v posledních dnech upozornila například na Rajchlovy luxusní hodinky Audemars Piguet, jejichž cena se podle citovaných odhadů pohybuje přes milion korun. Samo o sobě to z nikoho nedělá lháře ani viníka. Dobře to ale ilustruje, proč na část veřejnosti působí nedůvěryhodně, když se politik stylizující do role bojovníka za „obyčejné lidi“ současně prezentuje okázalými symboly luxusu a útočí na druhé s mimořádnou agresivitou.
Do tohoto obrazu zapadá i širší kontext kolem Rajchlova politického a osobního okolí. Seznam Zprávy už dříve popsaly, že dva jeho někdejší spolupracovníci byli odsouzeni v kauze vyvedení lukrativních pozemků tenisového klubu, přičemž text detailně popisuje i Rajchlovu vlastní roli při ovládnutí klubu a následných krocích kolem prodeje majetku. Nejde o důkaz, že by v nynější kauze Kettner jednal na něčí pokyn. Je to ale důležitá připomínka, že člověk, který dnes rozdává lekce o morálce, médiích a lžích, sám dlouhodobě čelí závažným otázkám ohledně svého okolí a svého jednání.
A nejnověji se přidala i další nepříjemnost. Strana PRO musela podle médií výroční finanční zprávu za rok 2025 podávat znovu poté, co se v původních dokumentech objevili tři dárci narození v roce 1905, tedy lidé, kterým by dnes bylo 121 let. Rajchl to vysvětloval chybou při vyplnění darovacích smluv. Samotný dohledový úřad navíc výslovně upozorňuje, že údaj „zpráva je úplná“ neznamená, že už proběhla kontrola správnosti všech uvedených dat. I tady tedy platí, že nejde automaticky o prokázaný podvod, ale o další případ, kdy Rajchlova politika naráží na problém s věrohodností, přesností a odpovědností za vlastní výstupy.
Celá kauza proto není jen příběhem o jednom falešném obrázku. Je to ukázka dvojího metru. Když chybuje politický protivník, Rajchl mluví o lžích, manipulaci a mravním úpadku. Když podvrh šíří jeho spojenec, stačí mu tvrzení o omylu a hněv obrací proti poškozeným. A když se mezitím ukáže, že omluvit se umí právě ten, koho Rajchl označuje za lháře, působí jeho obrana Kettnera ještě méně přesvědčivě. Ve veřejném prostoru by přitom mělo platit jednoduché pravidlo: kdo šíří nepravdu, omlouvá se poškozeným. Ne naopak.