Jindřich Rajchl zaútočil na novinářku Sašu Uhlovou kvůli výroku o ukrajinských dětech na středních školách. Ve svém statusu tvrdí, že Uhlová s vážnou tváří říká, že „české děti zabírají místa těm ukrajinským“, a přidává pobouřenou otázku, zda si uvědomuje, že školy platí „rodiče a prarodiče českých dětí, nikoliv těch ukrajinských“. Jenže právě tady stojí jeho útok na manipulaci. DVTV skutečně použilo v upoutávce výraznou zkratku „Češi berou místa ukrajinským dětem na středních školách, ne naopak“, ale z kontextu rozhovoru je zřejmé, že Uhlová mluvila o dlouhodobém problému nedostatečných kapacit středních škol a o tom, že čísla nepotvrzují představu, že by ukrajinské děti masově vytlačovaly ty české.
Tomu odpovídá i její následné vysvětlení, které sama zveřejnila. Uvedla, že vytržená věta byla hrubou manipulací jejího sdělení a že v knize V pasti české pomoci, v rozhovoru pro DVTV i v dalších výstupech opakovaně kritizuje český stát za to, že středoškolské vzdělání není přístupné všem. Podle ní šlo o nadsázku mířenou proti samotné logice, že se vůbec bavíme o tom, kdo komu „zabírá“ místo na škole. Rajchl tak nepolemizuje s jejím skutečným argumentem, ale s jeho zjednodušenou a účelově vyhrocenou verzí.
Nepravdivá je i druhá část jeho statusu, podle níž školy platí jen „čeští“ rodiče a prarodiče, zatímco Ukrajinci nikoli. České veřejné školství není financováno podle národnosti, ale z veřejných rozpočtů. Ministerstvo financí letos výslovně uvádí, že obce a kraje získávají část prostředků v rámci rozpočtového určení daní také na základě kritéria „počtu dětí, žáků a studentů ve školách“. Jde tedy o veřejnou službu hrazenou z daňových příjmů, nikoli o systém, který by patřil jen jedné skupině obyvatel.
Rajchlovo tvrzení navíc ignoruje i to, že lidé s dočasnou ochranou v Česku běžně pracují a odvádějí daně i pojistné. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvedlo, že za třetí čtvrtletí roku 2025 dosáhly modelované příjmy státního rozpočtu z daní a odvodů osob s dočasnou ochranou 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje spojené s jejich podporou činily 3,9 miliardy. Český rozpočet tak byl podle MPSV v plusu 4,3 miliardy korun. Resort zároveň výslovně konstatuje, že většina těchto lidí pracuje, odvádí daně i pojistné a podílí se na financování systému. Tvrdit v takové situaci, že ukrajinští rodiče české školy „neplatí“, je prostě nepravda.
Celý Rajchlův status je tak ukázkou klasické demagogie. Nejprve vezme mediální zkratku nebo nadsázku, vyloží ji doslova, a pak proti ní rozdmýchává emoce přes konflikt „našich dětí“ a „cizích dětí“. Skutečný problém je přitom jinde: český stát dlouhodobě nezvládá zajistit dostatečnou kapacitu středních škol pro všechny, kdo o studium stojí. Místo věcné debaty o školství tak Rajchl nabízí nacionalisticky laděný útok na novinářku i na ukrajinské uprchlíky. Fakta mu ale nedávají za pravdu.