Když se na začátku ruské agrese proti Ukrajině Jindřich Rajchl, tehdy ještě mimo poslanecké lavice, pustil do varování, že „pokud se odřízneme od ruské ropy, bude stát litr benzínu sto nebo i sto padesát korun“, působilo to na část veřejnosti jako realistické proroctví. Dnes, o tři roky později, se ukazuje, že ten, kdo se měl skutečně obávat benzínu za stovku, nebyli Češi, ale samotní Rusové.

Zatímco v Česku se ceny paliv po přechodném růstu vrátily na běžné úrovně a průměrný litr benzínu se prodává zhruba za 39 korun, Rusko zažívá palivovou krizi, jakou nepamatuje ani z devadesátých let. Série ukrajinských útoků vyřadila podle Financial Times a BBC téměř čtyřicet procent ruských rafinačních kapacit. Výsledkem jsou dlouhé fronty u čerpacích stanic, přídělový systém a uzavřené pumpy v mnoha regionech – od Krymu po Vladivostok.

Podle deníku Kommersant chybí na ruském trhu přibližně pětina měsíční spotřeby benzínu, tedy asi 400 000 tun. I oficiální média už mluví o „kritické situaci“. Vláda proto zavedla zákaz vývozu pohonných hmot až do konce roku 2025 a zoufale shání náhradní dodávky z Běloruska, Číny či Jižní Koreje. Ani to však nestačí. V některých oblastech Ruska se benzin na černém trhu prodává za částky, které by Rajchlovi v roce 2022 možná připadaly jako vítězství jeho proroctví – tedy v přepočtu i kolem 80 až 100 korun za litr.

Ironií osudu je, že právě země, kterou Rajchl označoval za energetického garanta stability, dnes musí dovážet benzín ze zahraničí a dotovat domácí ceny ze státního rozpočtu. Ruská agrese, kterou proruská scéna v Evropě často omlouvá nebo relativizuje, se tak Rusku sama vrací v podobě ekonomického kolapsu – tentokrát v nejcitlivější oblasti pro běžného občana: u čerpací pistole.

Češi se tak nakonec nemusí bát, že litr benzínu bude stát sto korun. Ale pokud by Jindřich Rajchl chtěl vidět, jak taková katastrofická předpověď vypadá v praxi, stačí se podívat na to, co se dnes děje v zemi, kterou ještě nedávno mnozí obdivovali jako energetickou velmoc. Tam se jeho varování naplnilo – jen na opačné straně hranic.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.