Předseda strany PRO Jindřich Rajchl věnoval několik svých posledních facebookových příspěvků nedělní demonstraci Milion chvilek pro demokracii, kterou se pokusil zpochybnit jak z hlediska počtu účastníků, tak pomocí srovnávání symbolů a vlajek. Jeho argumentace však stojí na vytrhávání faktů z kontextu a na vizuálních tricích, které nemají s objektivním hodnocením mnoho společného.
Rajchl především srovnává fotografie a odhady účasti z různých akcí, aniž by zmínil zásadní rozdíl: nedělní demonstrace Milionu chvilek probíhala současně na dvou místech – na Staroměstském náměstí a ve spodní části Václavského náměstí. Mediální odhady proto vycházely ze součtu obou lokalit. Naproti tomu Rajchlovy demonstrace v roce 2023 se konaly vždy na jednom náměstí. Přímé srovnání jedné letecké fotografie s jinou tak není metodicky korektní.
Zavádějící je i Rajchlova ironie vůči médiím, když tvrdí, že jeho demonstrace byla popisována jako akce „jednotek tisíc lidí“. Ve skutečnosti většina médií i policie tehdy uváděly nižší desítky tisíc účastníků, zatímco statisícové počty zaznívaly výhradně od samotných organizátorů. Rajchl dnes tuto disproporci obrací naruby a vytváří dojem, že média záměrně manipulují – bez opory v tehdejším zpravodajství.
Druhou linií útoku je otázka vlajek. Rajchl tvrdí, že zatímco na jeho demonstracích převažovaly české vlajky, u Milionu chvilek se objevují symboly cizích států. Opomíjí však podstatný kontext: média v roce 2023 opakovaně upozorňovala, že na jeho demonstracích se objevovaly i ruské vlajky, případně další symboly spojované s ruskou propagandou. Nešlo o tvrzení, že by všichni účastníci byli proruští, ale o faktický popis viditelných jevů.
Naopak u demonstrací Milionu chvilek dominují české a evropské vlajky, případně ukrajinské vlajky jako vyjádření solidarity s napadenou zemí. Srovnávat tyto symboly bez rozlišení jejich významu a kontextu a označovat je paušálně za „službu cizí moci“ je čistě politická rétorika, nikoli věcný argument.
Celkově Rajchl ve svých příspěvcích kombinuje selektivní výběr dat, emocionální jazyk a sugestivní fotografie. Nejde o seriózní kritiku médií, ale o populistické rámování reality, které má mobilizovat vlastní příznivce. Fakta o počtech účastníků i o používaných symbolech jsou přitom dlouhodobě známá a veřejně dohledatelná – jen se nehodí do obrazu, který se Rajchl snaží vytvářet.