Předseda strany PRO Jindřich Rajchl nedávno vyzval, aby se Česká republika po volbách přidala k Maďarsku a Srbsku, které plánují nový ropovod napojený na Družbu. Ten by měl umožnit odběr ruské ropy bez ohledu na bruselské restrikce. Rajchl tvrdí, že by to pomohlo ochránit české občany před vysokými cenami energií. Na první pohled se jeho argument může zdát logický – levná ruská ropa by měla znamenat levnější benzín a naftu. Jenže realita je mnohem složitější.
Podívejme se na čísla. Z aktuálních statistik vyplývá, že v zemích, které ruskou ropu stále ve velkém odebírají, tedy na Slovensku, v Maďarsku či Srbsku, jsou ceny pohonných hmot vyšší než u nás. Benzín tam stojí zhruba 1,47 až 1,50 eura za litr, zatímco v Česku je průměrná cena kolem 1,41 eura. U nafty je rozdíl ještě patrnější – v Srbsku přesahuje 1,65 eura, u nás se drží kolem 1,38 eura. Polsko, které se od ruské ropy odpojilo, má dokonce ceny ještě nižší. To ukazuje, že odběr z Ruska sám o sobě nezaručuje levnější pohonné hmoty.
Proč tomu tak je? Ceny na čerpacích stanicích neurčuje pouze nákupní cena surové ropy, ale i náklady na dopravu, rafinaci, daně a obchodní přirážky. V zemích jako Maďarsko a Srbsko je navíc trh s pohonnými hmotami méně konkurenční a více regulovaný, což vede k vyšším cenám pro spotřebitele. Jinými slovy: přístup k ruské ropě automaticky neznamená levný benzín pro řidiče.
Z českého pohledu je zásadní i jiný faktor – infrastruktura. Na rozdíl od Slovenska či Maďarska nejsme přímo napojeni na ropovod Družba. Naše hlavní rafinerie leží v Ústeckém kraji, tedy na opačném konci republiky. Dovést sem ropu novým propojením z jihu by bylo logisticky komplikované a nákladné. Stavba navazujícího potrubí by vyžadovala obrovské investice, jejichž návratnost je více než pochybná.
Je tedy zřejmé, že Rajchlova vize je spíše politickým sloganem než realistickým řešením. Česká republika má již nyní zajištěné spolehlivé dodávky přes jiné trasy a díky tomu patří ceny pohonných hmot v regionu k nejnižším. Připojení se k maďarsko-srbskému projektu by nám nepřineslo žádnou zásadní úsporu, zato by nás stálo miliardy a ještě více prohloubilo závislost na Rusku.
Rajchl má pravdu v tom, že ceny energií jsou pro české občany citlivé téma. Jenže recept, který nabízí, jde zcela proti českým reáliím. Místo hledání nerealistických cest zpět k ruské ropě bychom se měli zaměřit na posílení energetické bezpečnosti, diverzifikaci zdrojů a stabilní podmínky pro konkurenci na trhu.