Populista Jindřich Rajchl v nedávném příspěvku tvrdí, že Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) a Organizace ukrajinských nacionalistů – Bandera (OUN-B) byly „nacistické“ organizace, které páchaly zločiny i na území bývalého Československa, a že jejich dědictví údajně relativizuje i ministr vnitra Vít Rakušan. Tato tvrzení jsou ale historicky nepřesná, zveličená a záměrně manipulativní.
Kolaborace s nacisty? Ano, ale jen částečně a krátce
Je pravda, že část ukrajinského nacionalistického hnutí v roce 1941 krátce kolaborovala s nacistickým Německem. V červnu téhož roku OUN-B jednostranně vyhlásila nezávislost Ukrajiny, čímž chtěla využít německé invaze do SSSR. Jenže nacisté o žádnou ukrajinskou suverenitu nestáli – reagovali zatčením vůdce hnutí Stepana Bandery a mnoha dalších představitelů. Bandera pak strávil většinu války v německém vězení a koncentračním táboře.
Od roku 1943 se UPA – vojenské křídlo OUN-B – dostává do otevřeného konfliktu s Němci, Sověty i Poláky. Přestože byla ideologicky radikálně nacionalistická, nedá se jednoduše označit za nacistickou. Byla to extrémně násilná síla usilující o etnicky čistý ukrajinský stát, ale nebyla součástí nacistického aparátu.
UPA v Československu? Ne tisíce, ale desítky obětí
Rajchl tvrdí, že UPA zabila na území tehdejšího Československa „několik tisíc lidí“. To ale není pravda. Podle historiků a Vojenského historického ústavu ČR šlo o menší skupiny banderovců, které mezi lety 1945–1947 pronikaly přes slovenské území při útěku na Západ. Došlo k několika ozbrojeným střetům, při kterých zahynuly desítky vojáků i civilistů. Počet obětí se však pohybuje v nižších desítkách, nikoli v tisících.
Zločiny UPA v Polsku: brutální a nezpochybnitelné
Na druhé straně je potřeba otevřeně přiznat, že UPA spáchala brutální zločiny zejména na polském obyvatelstvu během let 1943–1944. Známý Volyňský masakr si vyžádal podle odhadů 40–60 tisíc polských obětí a byl jednoznačně etnickou čistkou.
Jenže právě zde Rajchl účelově podsouvá, že tyto zločiny někdo „relativizuje“. Ve skutečnosti Vít Rakušan nikdy nezpochybnil zvěrstva spáchaná UPA v Polsku. Pouze se ve veřejné debatě snažil zdůraznit rozdíl mezi historickými událostmi a dnešní ukrajinskou realitou. To ale Rajchl překrucuje a vydává za popírání historických faktů.
Právní stát a falešné paralely
Nakonec Rajchl tvrdí, že v České republice není právní stát, protože je podle něj postihována učitelka za „popírání genocidy“, zatímco Rakušan má být údajně beztrestný za „zpochybňování nacistických zločinů“. Tento argument je absurdní.
Neexistuje žádný důkaz, že by ministr vnitra popíral nacistické zločiny. Rajchl se pouze snaží vytvořit dojem „dvojího metru“ – a to na základě vlastních překroucených interpretací a morálních soudů. Podobné rétorické triky jsou běžné v dezinformační scéně, nikoli ve věcné historické debatě.
Jindřich Rajchl tak míchá historické události, polopravdy a emoce do směsi, která má vyvolat nenávist a diskreditovat politické oponenty. Historie Ukrajinské povstalecké armády je složitá a plná temných kapitol, ale nelze ji zplošťovat do nálepky „nacistická“ bez pochopení kontextu. Stejně tak není možné nahrazovat věcný dialog osobními útoky a záměrnou manipulací faktů.