Na sociálních sítích se masivně šíří údajný dopis zdravotní sestry, který zveřejnil Jindřich Rajchl. Text vykresluje Ukrajince jako nepojištěné, nepracující, násilné či zkorumpované. Řada tvrzení však není nijak doložena, některá jsou zavádějící a jiná odporují dostupným datům. Z anonymní zkušenosti navíc příspěvek vytváří paušální obraz celé národnostní skupiny.
Jindřich Rajchl zveřejnil na Facebooku text označený jako „Dopis zdravotní sestry“. Tvrdí, že její jméno zná, ale kvůli údajné hrozbě profesních následků jej nezveřejní. Autorka má pracovat na úrazovém oddělení a popisuje údajnou každodenní zkušenost s ukrajinskými pacienty. Z textu se následně stává rozsáhlé obvinění Ukrajinců z nelegálního pobytu, práce načerno, neochoty učit se česky, násilí, alkoholismu, mafiánských praktik či korupce.
Samotný původ dopisu ovšem nelze nezávisle ověřit. Neznáme jméno autorky, nemocnici, město ani konkrétní oddělení, jehož statistiky by bylo možné porovnat. Text se navíc rychle šíří v dalších kopiích a převzala jej například Rajchlova strana PRO. Z veřejně dostupných informací tedy nelze spolehlivě zjistit, zda byl dopis skutečně napsán přímo Rajchlovi, případně komu byl původně adresován. Rajchl pouze tvrdí, že totožnost autorky zná.
„Vláda vůbec netuší, kolik Ukrajinců tu žije“
Dopis tvrdí, že „vláda nemá vůbec ponětí, kolik Ukrajinců tu reálně žije“, protože mají v Česku pobývat tisíce nikde neevidovaných mužů. Existence nelegální migrace samozřejmě není vyloučena a žádný stát nemůže přesně znát počet všech osob, které se na jeho území zdržují nelegálně. Z toho ale neplyne, že stát „nemá ponětí“ o počtu Ukrajinců.
Ministerstvo vnitra naopak pravidelně zveřejňuje podrobné statistiky osob s pobytovým oprávněním v souvislosti s válkou na Ukrajině, a to včetně průběžných údajů během roku 2026.
Tvrzení o „několika tisících mužů, kteří nejsou nikde hlášení“, dopis nijak nedokládá. Z toho, že se několik takových pacientů údajně objevilo na jednom zdravotnickém pracovišti, nelze jejich počet v celé republice dopočítat.
OSVČ neznamená „práce načerno“
Zarážející je také pasáž: „Pracují údajně jako OSVČ (takže načerno, nebo vůbec).“
To je fakticky chybné.
Občan Ukrajiny může v České republice zcela legálně podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná. Ministerstvo průmyslu a obchodu ostatně vydává přímo informace k živnostenským oprávněním občanů Ukrajiny s dočasnou ochranou.
Samozřejmě může existovat nelegální práce nebo takzvaný švarcsystém. Ten ale nevzniká automaticky tím, že někdo pracuje jako OSVČ. Musí jít o situaci, kdy faktická závislá práce pouze předstírá podnikatelský vztah. Samotná věta „jsem OSVČ“ tedy rozhodně není důkazem práce načerno.
Nepojištění Ukrajinci existovat mohou. Držitelé dočasné ochrany ale pojištěni jsou
Dopis dále vytváří dojem, že nepojištění Ukrajinci běžně využívají české zdravotnictví bez pojištění.
Ani to není přesný popis situace.
Občan Ukrajiny, který v České republice získá dočasnou ochranu, se okamžikem jejího udělení stává účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění.
Někteří cizinci bez legálního pobytového statusu samozřejmě pojištění mít nemusí. Ani jim však nelze v případě akutního ohrožení jednoduše odmítnout neodkladnou zdravotní péči. To ale zároveň neznamená, že je taková péče automaticky zdarma.
Z údajné zkušenosti jednoho oddělení proto nelze vytvářet dojem, že Ukrajinci jako celek český systém zdravotního pojištění obcházejí.
Ukrajinština ve zdravotnictví není „luxus pro Ukrajince“
Za další důkaz údajného „servilního vycházení vstříc“ autorka považuje používání ukrajinských překladů zdravotnických materiálů.
Jenže vícejazyčné pomůcky nejsou zvláštní výsadou vytvořenou po příchodu ukrajinských uprchlíků.
Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo dvojjazyčné komunikační karty pro pacienty-cizince a zdravotníky už v roce 2016, tedy téměř šest let před rozsáhlou ruskou invazí na Ukrajinu. K dispozici jsou v devíti jazykových mutacích.
Smyslem podobných materiálů je například správně zjistit pacientovy potíže, anamnézu, alergie či další informace důležité pro léčbu. Jde tedy především o bezpečnost zdravotní péče, nikoliv o „luxus“.
Tvrzení, že se „většina Ukrajinců ani po čtyřech letech češtinu neučí“ nebo že je českým zdravotníkům obecně doporučováno učit se ukrajinsky, dopis nedokládá žádnými daty.
„Mafiánské vyřizování účtů“, střelba a rvačky? K dispozici je jen anonymní zkušenost
Nejsilnější emotivní část přichází při popisu údajných ukrajinských pacientů. Záchranná služba je podle textu vozí s úrazy způsobenými v opilosti, po bouračkách pod vlivem, rvačkách, napadeních, bodnořezných či dokonce střelných zraněních. Autorka píše o „mafiánském vyřizování účtů“ a tvrdí, že podobné případy dříve vídala jednou měsíčně, zatímco nyní týdně či denně.
Žádná data z dané nemocnice ale předložena nejsou. Nevíme ani, o jaké zařízení jde.
Navíc má údajná autorka pracovat právě na úrazovém oddělení. Tedy na pracovišti, na kterém se z podstaty věci koncentrují lidé po nehodách, úrazech či násilných incidentech. Osobní zkušenost zdravotníka z takového zařízení proto není reprezentativním průzkumem kriminality několikasettisícové národnostní skupiny.
To samozřejmě neznamená, že občané Ukrajiny trestnou činnost nepáchají. Páchají ji stejně jako občané Česka a dalších zemí a jednotliví pachatelé mají být řešeni podle zákona.
Něco zcela jiného však je vzít dramatické případy z anonymně popsané úrazové ambulance a vytvořit z nich charakteristiku celé národnosti.
Ani obraz Ukrajinců, kteří „nepracují“, neodpovídá datům
Celkové ekonomické údaje jsou rovněž výrazně odlišné od dojmu, který text vytváří.
Ministerstvo práce a sociálních věcí opakovaně upozorňuje, že díky rostoucí zaměstnanosti lidí s dočasnou ochranou jejich odvody stále více přispívají českým veřejným rozpočtům. Ve třetím čtvrtletí roku 2025 činily modelované příjmy z daní a odvodů 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje související s pomocí 3,9 miliardy. Podle údajů MPSV tak už příjmy spojené s uprchlíky převyšují státní výdaje na jejich pomoc.
Jednotlivé případy nelegální práce tato čísla samozřejmě nevylučují. Ukazují ale, proč je zavádějící vytvořit z několika anonymně popsaných pacientů obecný obraz populace, která nepracuje a pouze využívá český systém.
Domněnka o skrývání před mobilizací není důkaz
Autorka dopisu rovněž vysvětluje, proč se údajní nelegální migranti úřadům vyhýbají:
„Nechtějí, aby o nich úřady věděly, kdyby nastalo vracení mužů v mobilizačním věku zpět na Ukrajinu.“
Jenže ani tady nejde o údaj získaný od těchto lidí nebo potvrzený nějakým šetřením. Je to domněnka autorky, kterou text následně prezentuje jako logické vysvětlení jejich jednání.
To je důležitý rozdíl.
Od údajného zážitku sestry k obrazu nebezpečné národnosti
Největším problémem příspěvku nakonec nejsou jednotlivé ověřitelné chyby. Je jím způsob, jakým anonymní text zachází s celou národnostní skupinou.
Ukrajinští kolegové jsou v něm spojováni s údajnou nízkou pracovitostí, špatnými odbornými znalostmi a tvrzením, že jsou „z Ukrajiny převážně zvyklí pracovat za úplatky“.
Ukrajinští pacienti jsou spojováni s alkoholem, rvačkami, bodnými zraněními, střelbou a mafií.
A následně přichází obava, zda jednou nedostanou občanství, „nezaloží si politickou stranu a nebudou nám vládnout“, zda nebudou pracovat u policie nebo se nestanou soudci.
To už není kritika konkrétního problému migrační, bezpečnostní či zdravotní politiky. Je to paušalizující a xenofobní rámování, které negativní vlastnosti přisuzované jednotlivcům přenáší na celou skupinu podle její národnosti.
Neznamená to automaticky, že Rajchlův příspěvek naplňuje znaky trestného činu z nenávisti. Takový právní závěr by příslušel orgánům činným v trestním řízení.
Kontext je ale důležitý. Policie ČR za rok 2025 zaznamenala 236 trestných činů z nenávisti a uvedla, že mezi jejich nejčastější cíle patřili Ukrajinci, Židé a Romové.
Právě proto není bezvýznamné, když veřejně činná osoba s velkým dosahem šíří text, který z jednotlivých negativních příkladů sestavuje obraz Ukrajinců jako násilné, nepracovité, zkorumpované a potenciálně mocensky nebezpečné skupiny.
Verdikt: neověřitelné a zavádějící
Nelze dokázat, že žádná zdravotní sestra podobnou zkušenost nemá. Stejně tak nelze tvrdit, že mezi občany Ukrajiny nejsou lidé bez zdravotního pojištění, pachatelé trestných činů nebo lidé pracující nelegálně.
To ale anonymní dopis ani Rajchlův způsob jeho prezentace nedokazují.
Text staví rozsáhlé závěry o statisících lidech na anonymní zkušenosti z neznámého zdravotnického zařízení. Vedle neověřitelných tvrzení obsahuje i faktické chyby – například ztotožnění práce na OSVČ s prací načerno – a skutečnosti vytržené z kontextu, například překlady ve zdravotnictví prezentované jako zvláštní výsada Ukrajinců.
Rajchl následně tuto anonymní výpověď označuje za popis „reality České republiky“.
Právě v tom spočívá hlavní manipulace. Jednotlivá zkušenost, i kdyby byla naprosto autentická, není statistikou. A už vůbec není důkazem charakteru celé národnosti.
