Jindřich Rajchl, předseda strany PRO, ve svém veřejném vystoupení tvrdí, že tenista Novak Djoković „určitě nebude slavit Pride Month“ a že jeho víra je vůči LGBT „značně rezervovaná (eufemisticky řečeno)“. To, co autor vydává za „jasnou pravdu“, však ve skutečnosti není ničím podloženo. A co víc – veřejné výroky samotného Djokoviće takové postoje vyvracejí.
V příspěvku Rajchl tvrdí, že Djoković je „silně věřící muž“, což je pravda – tenista se hlásí k pravoslavné víře. Z toho však Rajchl dovozuje, že z víry nutně vyplývá odpor k LGBT lidem a že Djoković tedy „logicky“ odmítá Pride Month. Taková argumentace je nejen logicky chybná, ale je i manipulativní a nepodložená.
Proti tomuto výkladu totiž stojí výslovná slova samotného Djokoviće. Na tiskové konferenci v prosinci 2018 dostal otázku, jak by reagoval, kdyby se profesionální tenista přihlásil ke své homosexuální orientaci. Djoković odpověděl jednoznačně:
„Neměl bych nic proti tomu, absolutně. Každý má právo mít sexuální orientaci, jakou si přeje. Respektuji to. Vlastně to vidím jako opravdu odvážný krok.“
Zároveň dodal, že některé části světa na přijetí LGBT lidí stále nejsou připravené – což není kritika LGBT, ale spíše podpora coming outu v konzervativních společnostech.
Djoković také veřejně vystoupil proti homofobním výrokům bývalé tenistky Margaret Courtové. V roce 2020 prohlásil, že nesouhlasí s tím, co řekla, a že je potřeba, aby tenisový svět podporoval respekt a inkluzi. To není výrok muže, který by měl „značně rezervovaný“ vztah k LGBT – ale naopak člověka, který hájí principy respektu.
Tvrzení Jindřicha Rajchla, že Novak Djoković „určitě nebude podporovat LGBTQ ideologii“, je čistá spekulace, postavená nikoliv na slovech tenisty, ale na projekci vlastního světonázoru autora. Je to klasická argumentační technika – vložit do úst veřejně známé osobnosti postoj, který nikdy nevyjádřila, a pak jej využít jako nástroj proti jinému cíli (v tomto případě vůči novináři Nejedlému a médiím).
Celý příspěvek navíc využívá urážlivý jazyk, zlehčování a ideologické nálepky („svazáčtí novináři“, „LGBTQ adorující světonázor“, „politické neziskovky placené manipulátory“). To jsou klasické znaky polarizační rétoriky, která nehledá pravdu, ale spíše vytváří dojem neexistujícího konfliktu.
Je samozřejmě legitimní kritizovat ideologie, s nimiž člověk nesouhlasí. Ale podsouvat sportovcům postoje, které nikdy nevyjádřili – a ignorovat ta vyjádření, která existují – je forma dezinformace. A to tím horší, že přichází od politika, který se sám prezentuje jako bojovník proti „lžím v médiích“.