Poslanec Jindřich Rajchl se dlouhodobě profiluje jako jeden z nejviditelnějších kritiků očkování proti covidu-19. Stejně jako během pandemie i dnes pracuje s informacemi, které míchají reálné dílčí skutečnosti s nepřesnostmi, zveličováním nebo přímo nepravdami. Typickým příkladem je jeho interpretace žaloby amerického státu Kansas proti společnosti Pfizer či vystoupení na semináři v Poslanecké sněmovně, kde zaznívaly opakovaně vyvrácené mýty.
Rajchl má pravdu v tom, že některé americké státy skutečně vedou spory s výrobcem vakcíny. Například Texas i Kansas podaly žaloby, v nichž tvrdí, že firma při marketingu vakcíny používala zavádějící tvrzení. To ale neznamená, že obvinění jsou automaticky pravdivá. Žaloba je jednostranné podání jedné strany a její tvrzení musí teprve prokázat soud. Prezentovat obsah žaloby jako „fakta, o nichž se mlčelo“, je proto zavádějící.
Podobně je to s často opakovaným tvrzením o studii těhotných žen. Rajchl uvádí, že z 458 těhotných mělo více než deset procent potratit. Tento údaj pochází z raného souhrnu hlášení nežádoucích účinků, kde však u většiny těhotenství nebyl znám výsledek. Z těchto neúplných dat nelze vyvozovat závěry o riziku potratu. Naopak rozsáhlé studie z více zemí ukázaly, že očkování proti covidu riziko potratu nezvyšuje.
Zavádějící je i Rajchlovo tvrzení, že společnost Pfizer „neměla žádné zprávy o myokarditidě“. Riziko myokarditidy po očkování bylo známé už v roce 2021 a bylo uvedeno v oficiálních informacích k vakcíně. Jde o vzácný vedlejší účinek, který se objevuje hlavně u mladých mužů a ve většině případů má lehký průběh. Samotná infekce covidem však zvyšuje riziko srdečních komplikací výrazně více než očkování.
Další častý Rajchlův argument zní, že vakcíny „nebyly testovány na přenos“. Je pravda, že první registrační studie byly zaměřené hlavně na prevenci symptomatického onemocnění. To ale neznamená, že by se přenos nezkoumal vůbec. Pozdější výzkumy ukázaly, že očkování skutečně snižuje pravděpodobnost infekce a tím i přenosu, zejména u původních variant viru. Účinnost proti přenosu se s příchodem nových variant snižovala, což ale není důkaz, že by vakcíny „nefungovaly“.
Na semináři, který Rajchl organizoval, zazněla i tvrzení, že vakcíny mění lidskou DNA nebo způsobují rakovinu. Takové výroky nemají oporu ve vědeckých důkazech. Technologie mRNA se nedostává do buněčného jádra a nemůže genetickou informaci člověka přepisovat. Podobné teorie byly během pandemie opakovaně vyvráceny odbornými institucemi i vědeckými studiemi.
Celkově tak Rajchl pracuje s reálnými událostmi, například existencí soudních sporů či výskytem vzácných vedlejších účinků. Ty ale zasazuje do kontextu, který vytváří dojem systematického utajování nebo masivního zdravotního rizika, což neodpovídá dostupným datům. Výsledkem je směs pravdivých detailů a zkreslených závěrů, která může u veřejnosti vyvolávat neopodstatněný strach z očkování.
Podobný způsob komunikace přitom není u Rajchla nový. Už během pandemie opakovaně šířil tvrzení o údajné neúčinnosti vakcín, o jejich „experimentální“ povaze nebo o údajném plošném poškozování zdraví, což bylo v rozporu s výsledky velkých klinických studií i reálnými daty z očkovacích programů po celém světě.