Jindřich Rajchl v těchto dnech znovu rozjel známý narativ: kdyby se Česko neodstřihlo od ruské ropy, nemuseli bychom prý platit drahou naftu. Ve svém příspěvku napsal i to, že „litr nafty v Rusku nyní stojí 15 Kč“. V jiném podobném příspěvku zase pro změnu Aleš Svoboda tvrdí, že v Rusku stojí nafta ne 12, ale 17,50 Kč. Oba výroky ale stojí na stejném triku: berou domácí ruskou maloobchodní cenu a tváří se, jako by šla bez dalšího přenést do českého prostředí. To je ekonomicky i fakticky zavádějící.
Začněme samotnou cenou. Veřejně dostupná data uvádějí pro Rusko u nafty z konce března 2026 cenu kolem 77,52 rublu za litr, tedy zhruba 21 až 22 korun, nikoli 12, 15 ani 17,50 Kč. Už samotné výchozí číslo, se kterým Rajchl operuje, tedy nesedí. A i kdyby sedělo, pořád by šlo o cenu na ruském vnitřním trhu, nikoli o cenu, která by se automaticky promítla do českých čerpacích stanic.
Podstatnější je ale něco jiného. Ruské domácí ceny paliv nejsou „čistý trh“, který by šlo jednoduše srovnávat s Českem. Reuters v posledních dnech popsala, že Moskva znovu zakázala vývoz benzinu, aby stabilizovala domácí trh a tlumila růst cen. Rusko navíc dlouhodobě používá dotace a takzvaný damper mechanismus, tedy platby rafineriím, které je motivují prodávat paliva doma místo výhodnějšího exportu. Jinými slovy: nízká ruská cena není důkaz, že by se totéž objevilo na českých pumpách, ale spíš ukázka státních zásahů, omezení exportu a specifik autoritářsky řízeného trhu.
Česká cena benzinu a nafty se navíc neskládá jen z ceny ropy. Velkou část tvoří spotřební daň, DPH, náklady na rafinaci, dopravu, biosložku a marže. I aktuální zásah vlády to dobře ukazuje: stát snižuje spotřební daň u nafty o 2,35 Kč na litr a současně zastropoval marže prodejců na 2,50 Kč za litr. Kdyby tedy i vstupní surovina byla levnější, konečná cena na stojanu by se snížila jen o část výsledné sumy. Rozhodně z toho neplyne, že by česká nafta náhle stála „ruských“ 15 nebo 17 korun.
Další problém Rajchlovy a Svobodovy argumentace je, že zaměňují ruskou maloobchodní cenu paliva za otázku, kolik by Česko ušetřilo při odběru ruské ropy. To není totéž. České rafinerie a obchodníci fungují v evropském cenovém prostředí a výsledná cena se odvíjí od širší situace na trhu s ropou a palivy, ne od toho, kolik zaplatí běžný řidič v Rusku u domácí pumpy. Ostatně právě současný růst cen v Česku Reuters spojuje hlavně s geopolitickým napětím, válkou a výpadky dodávek, nikoli s nějakou jednoduchou rovnicí „ruská ropa = levný benzín“.
Ano, levnější a diskontovaná ruská ropa by teoreticky mohla v některých situacích zlevnit část vstupních nákladů. Jenže „mohla by mírně pomoci“ je něco úplně jiného než politická zkratka, že bez odstřižení od Ruska bychom tankovali skoro za polovinu. Takový závěr z dostupných dat nevyplývá. Naopak víme, že i země, které s cenami paliv administrativně manipulovaly mnohem agresivněji, narážely na vedlejší efekty včetně deformací trhu a nedostatku.
Z českého hlediska je navíc důležitá ještě jedna věc: návrat k přímé závislosti na ruské ropě dnes není jen ekonomická debata, ale také otázka bezpečnosti a evropského práva. Česko už po rozšíření kapacity TAL/IKL deklarovalo plnou nezávislost na ruské ropě a Reuters loni psala, že zvýšené dodávky přes TAL už dokážou pokrýt celou roční potřebu země. Evropská komise zároveň počítá s úplným ukončením dovozu ruské ropy do konce roku 2027. Představa, že by se Česko prostě „vrátilo k levné ruské ropě“ a tím vyřešilo cenu na pumpách, proto ignoruje realitu infrastruktury, evropských pravidel i bezpečnostních rizik.
Shrnuto: Rajchl i Svoboda pracují s čísly, která jsou přinejmenším nepřesná, a hlavně srovnávají nesrovnatelné. I kdyby byla nafta v Rusku levnější než v Česku, neznamená to, že by po obnovení odběru ruské ropy byla v Česku výrazně levnější. České ceny určují daně, evropský trh, logistika, rafinace a geopolitická situace. Tvrzení, že „kdybychom zase brali přímo z Ruska, tankujeme skoro za ruské ceny“, je tedy spíš politická propaganda než seriózní ekonomická úvaha.