Místopředseda hnutí SPD Radim Fiala v diskusním pořadu Otázky Václava Moravce zopakoval hned několik tvrzení, která dlouhodobě patří mezi základní narativy ruské propagandy. Ve vysílání veřejnoprávní televize tvrdil, že Ukrajina je „nejzkorumpovanější zemí světa“, že prezident Volodymyr Zelenskyj není legitimní hlavou státu a že odpovědnost Ruska za výbuchy muničních skladů ve Vrbětice není jednoznačně prokázána. Ani jedno z těchto tvrzení však neodpovídá doloženým faktům.
Výrok o „nejzkorumpovanější zemi světa“ je snadno ověřitelně nepravdivý. Podle indexu vnímání korupce organizace Transparency International se Ukrajina dlouhodobě nachází přibližně ve středu až dolní polovině světového žebříčku, zatímco Rusko je hodnoceno výrazně hůře. V posledním dostupném žebříčku je Rusko řazeno mezi nejzkorumpovanější státy Evropy i světa. Tvrzení, že Ukrajina je na tom „nejhůře ze všech“, není jen zjednodušením, ale přímým popřením veřejně dostupných dat.
Podobně zavádějící je i tvrzení o nelegitimitě prezidenta Zelenského. Ukrajinská ústava neumožňuje konání celostátních voleb v době platného válečného stavu, který byl vyhlášen po ruské invazi v únoru 2022. Ukrajinský parlament tuto skutečnost výslovně potvrdil a deklaroval kontinuitu prezidentského mandátu do doby, než bude možné volby svobodně a bezpečně uspořádat. Zpochybňování legitimity prezidenta země, která se brání ozbrojené agresi, přesně kopíruje argumentaci Kremlu používanou k delegitimizaci ukrajinské státnosti.
Za zvlášť závažné lze považovat výroky Radima Fialy k výbuchům ve Vrběticích z roku 2014. Česká vláda v roce 2021 oficiálně oznámila, že má důvodné podezření na zapojení příslušníků ruské vojenské rozvědky GRU, a to na základě informací shromážděných Bezpečnostní informační službou a Národní centrálou proti organizovanému zločinu. Tyto závěry vedly k vyhoštění ruských diplomatů a k zásadnímu zhoršení česko-ruských vztahů. Označovat dnes tuto kauzu za „nejasnou“ znamená zpochybňovat závěry vlastního státu a bezpečnostních institucí – a opět se tím přibližovat ruskému výkladu událostí.
Moderátor Václav Moravec ve vysílání opakovaně upozorňoval na rozpory mezi Fialovými výroky a ověřitelnými fakty. Právě tento přístup – důsledné vyžadování faktické přesnosti a odmítnutí lží bez ohledu na politickou příslušnost hosta – vyvolává dlouhodobou nelibost u politiků, jejichž argumentace stojí na manipulacích. Veřejnoprávní médium nemá povinnost poskytovat prostor dezinformacím pod záminkou „názorové plurality“.
Případ vystoupení Radima Fialy znovu ukazuje, že část české politické scény systematicky přebírá a šíří narativy, které oslabují důvěru v demokratické instituce, relativizují ruskou odpovědnost za agresi a podkopávají zahraničněpolitické ukotvení České republiky. Označování těchto tvrzení za „jiný názor“ je zavádějící. Lež není názor – a dezinformace nemá ve veřejném prostoru, natož ve vysílání veřejnoprávní televize, místo.